Lotosový kvítek

...
» autor: Martin Kredba
Svlékám tvůj ostych až k hranicím lotosového kvítku
měsíc dolů padá a pak klečí v naší posteli
v tvých očích jsem spatřil věčné vody
jsi zrcadlo a také volný vlas
jsi nota na bílém papíře, co leží v poušti zítřka
jsi zvuk harfy a dřevo staré kytary
jsi střed žíznivých rtů, co zachytil kapky rosy
jsi bosa na Zemi, kde sedávají různé světy
jsi včera, kde vonělo tvé nitro
jsi pól, kde zralá duše taje
tam povstává z hlubin nové jitro
pospíchám na cestu bez okraje
abych udělal ten velký pád
poklonil se vesmíru
a pak už tě neměl tolik rád
Tipů: 13
» 05.03.12
» komentářů: 5
» čteno: 672(17)
» posláno: 0


» 05.03.2012 - 04:23
***
...je nádherná, voní květem, rozvíjí se, kreslí krásný podmanivý obraz, až nakonec v závěru ... uvadá ... a z toho je mi ... smutno ...
***
ST
» 05.03.2012 - 07:00
Poklony vesmíru..liška tuze ráda..opět se ti moc povedla...ST!
» 05.03.2012 - 08:06
...pády vesmírné lásky nesmírné...
Krásné
» 05.03.2012 - 13:44
A to je škoda nemít rád
o lásce v lotosovém kvítku
se toho dá ještě psát...
ST
» 06.03.2012 - 14:25
Nádherná:-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: V rytmu mandolíny | Následující: Lehké chvění

© 2011 - 2021 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.