Očekávání

Zima byla letos rozverná. Nejprve se kdesi s kýmsi zapovídala a do práce se jí nechtělo. Musel zaskočit nevlídný a ponurý listopad se svým pláčem a mračením.
Už už ho chtěl vystídat veselejší březen, ale zima si
vzpomněla na svou povinnost. Přihnala se jako velká voda s celou svojí svitou a začala pěkně od podlahy. Prvně všechno řádně zmrazila. Pak přišla na řadu bohatá jiskřivě bílá poleva. Nešetřila přitom svým pověstným smyslem pro romantiku a vysoce dekorativní detail. Krajina usnula,odpočívala. Toliko občasné zakrákání černých havranů přerušovalo ticho a klid. Dokonalá zimní pohádka.
I romantika časem zevšední, zšedne. A zima se také unaví.
Jednoho dne se odkudsi přižene studený vítr, ostrý a drsný,roztrhá zbytky zimního závoje a odnese je bůhvíkam. Husté kapky deště nepřetržitě padající jako šňůry perliček smyjí tu zimní nádheru. Zůstanou po ní jen louže a sem tam beztvará, ošklivá temná hmota. Pracant vítr, tentokrát klidnější a teplejší, rychle všechno vysuší. Z divukrásné a pohádkové dekorace se vyklubou nevzhledné tmavé keře a stromy, jejichž dlouhé, holé větve se ve větru mocně komíhají připomínajíce pařáty umrlcovy. Jen těžko si lze v tuto chvíli představit, že pod tou černou zvrásněnou kůrou už čile pulzuje život. Každým dnem nabírá na síle a intenzitě, aby co nevidět vyskočil ven a jako bujarý jinoch s překotností a neukázněností sobě vlastní rozhazoval svou životnost na všechny strany. Poklidnou strnulost vystřídal podivný neklid, očekávání. Ptáci začínají opatrně se zpěvem. První jsou stateční kosové, ti pípnou často i v mrazu. Nyní mají již naladěno a jde jim to pěkně od zobáčku. Rychle se přidávají ostatní. Nejprve zkušební pípnutí, zaškobrtnu, zakuckání a konec.Zkoušejí to však znovu a znovu až konečně přijdou na tu správnou notu. A toho štěbetání co je kolem. Však si po tak dlouhé době mají co vyprávět. Jak jich každým dnem přibývá, švitoří od časného rána až do pozdního odpoledne. Když se konečně roztrhne šedivá opona, objeví se dlouho očekávaná modř a teplé paprsky vše pohladí, rozsvítí a rozzáří, podlehne i lidská mysl. Na chvíli odhodí chmury, otevře se a rozjastní. Do duše se pak nepozorovatelně vloudí ten všudypřítomný neklid, to netrpělivé očekávání čehosi nového, příjemného a krásného.