CÍSAŘOVNA

o císařovně, která chtěla všechno, ale ......
» autor: ještěr
Nechala si mě zavolat. Císařovna, před kterou se třásla celá říše. Byla krásná, mladá, necitelná mrcha. Dostala se na trůn přes svoji vlastnost využívat muže. A tak se stalo, že císař si ji vzal za choť. Těšil se dítětem pouze tři roky a pak tiše zesnul.

Okamžitě, jakmile se rozkřiklo, že císař je mrtev, sousední císařství začalo harašit zbraněmi. Císařovna neměla ještě zemi pod kontrolou a tak učinila šílený tah a dala svého synka do výchovy do sousedního císařství na důkaz pokory a smíru.

Mlčel jsem.
„ Vem s sebou pět nejlepších a přiveď mého syna. Jak to uděláš, to je tvoje věc. Peněz si vem, kolik potřebuješ. Dnes jsme tak silní, abychom dobyli říši císaře Cao- minga.“
Mávla rukou, audience skončila.

Zašel jsem za velitelem našich ozbrojených sil jeho veličenstva. Přijal mě, odměřený, všemi mastmi mazaný….
„Generále odpuste, že obtěžuji, potřeboval bych pomoci… nemáte nějakého šikovného agenta v říši Cao- minga?“
„Nooo, nějakého tam máme…“
Dovolíte mi, poskytnou malý dárek Vašemu synovi?“ Sto zlatých změnilo majitele.
Usmál se, ale jeho prasečí očka zůstala tvrdá.
„V hlavním městě mám jednoho šikovného…“
A Vaší ženě?“ Dalších sto zlatých udělalo malý zázrak.
„Čiomin se jmenuje, připravím a napíší Vám dopis, aby Vám byl k ruce.“
Papír v ruce, peněz kolik potřebuji v hlavě divný pocit zrady. Dal jsem dohromady tým:

Já – Cvejcu – luk, meč, boj zblízka
Cvejki - dýky,boj zblízka
Cvekzi – dýky, meč, boj zblízka
Cvejku - luk, meč, boj zblízka
žena- Sodia – luk, boj zblízka

Oblečeni za mnichy, luky a šípy v dutých holích, zbytek pod šaty.
Na hranicích nebyl problém, mniši chodí z kláštera do kláštera, jelikož umí léčit a učí bohaté i chudé, mají volný průchod do všech císařství.

Sousední zemi ovládal taky mladý, divoký a krutý vládce, syn divně skonaného otce.
Dostali jsme se do hlavního města, proplétali se uličkami s krámky, nabyté zbožím různého druhu. Koupil jsem sušené ryby a chleba. Posilní nás.

Prošli jsme město křížem krážem, dávaje pozor na splašky vylívané z oken, blátivé uličky na okraji čtvrtí, vyhýbajíce se malomocným i žebrákům. Na večer jsme dorazili k němu. Žil v malém domku u hradeb. Vešli jsme dovnitř, pojedli.
Přišel asi za půl hodiny. Nebyl ani trochu vyjeven, že má v domku o pět lidí více. Podával jsem mu dopis, mávl rukou… „už o Vás vím“
Že by holub? Usmál se…



Tři dni jsme odpočívali, bloumali po městě, zarývali si do paměti orientační body dne i noci.
Dobře jsme jedli.

Připravili jsme plán útoku. Vybrali trasu a čas útoku. Hrálo nám do karet, že se chystá velká slavnost na hradě.
„Budete mít cestu celkem volnou. Stráže budou hlídat slavnost, malého maximálně dva muži a vychovatelka. Dítě uspíte, na zpáteční cestě mi ho předáte a zmizíte.“
Noc
Vše šlo podle plánu. V tichosti jsme se vyšplhali na hradby a po střechách až k budově, kde byl synek hlídán. Tiše jsme se spustili na zem. Mí lidé vtrhli dovnitř. Místo tři lidí a kluka nás čekalo dvacet dobře vycvičených vojáků.
Na vteřinu jsme strnuli. Potom začal boj o život.
„Zabij ho…“ zavolala Socia a vrhla se do boje s ní ještě Cvejki- umřít…

My zbylí - prchali. Po nás šel snad celý hrad. Měli jsme štěstí, že byla tma a my uměly běhat po střechách…
Zmizeli jsme z města. Vyslali za námi třicet mužů, na koních. Naše taktika byla jednoduchá. Útěk, výpad, smrt, útěk.
Zabili jsme jich hodně. Byli ale doplněni okolní posádkou. Došly šípy…
„Běž, musíš dát zprávu císařovně.“
Dal jsem jim, co jsem měl…
„Rozhoďte peníze, pak zaútočte.“
Rozsekali je na kusy, ale zdrželi je. Unikl jsem do pohraničních lesů. Ani jsem nemusel žebráka předstírat…

Císařovna si mě nechala zavolat.
„Kde máš mého syna?“
Nemám výsosti, byli jsme zrazeni…“ Rozesmála se nahlas.
„Ty můj hlupáčku, ty jsi nepochopil, že jsi byl potravou pro medvěda? Zatímco jste umírali Čiomin zabil ty tři, prošel hradem a syna ukryl. A dnes je velký den!
Dávám ti za Tvoji statečnost odměnu tisíc zlatých. Odškodni pozůstalé a zbytek si nech.“

Potkal jsem je, když jsem odcházel. Poklekl jsem před malým císařem, políbil jeho boty…
Čiomin již ve šlechtickém rouše. Pokynul mi, abych vstal. Odešli do paláce.

Hlavou mi prolétl rozžhavený drát, on není pravý, jenom podobný… pak to nabralo rychlý spád…

Příštího dne došlo k převratu. Velitel ozbrojených sil s jeho lidmi zabili císařovnu a cizího kluka udělali císařem. Další den vyhlásili válku sousednímu císařství Cao- minga. Čiomin se stal vrchním velitelem našich vojsk.
Naštěstí se mnou, žrádlem, nikdo nepočítal.

Dost jich umřelo i Čiomin, hranice se neposunuly a o píď, ale oba vládci byli přesvědčeni, že jejich císařství zvítězila.

Stal jsem se mnichem. Nic nepotřebuji, pomáhám lidem lékem i učením
akorát
Vím, jak se hrdina stane hlupákem, zrádce hrdinou a hloupý kluk císařem…
Tipů: 8
» 15.03.12
» komentářů: 3
» čteno: 744(9)
» posláno: 0


» 15.03.2012 - 19:24
Dobré téma i zpracování. Zaujalo mě to.
» 15.03.2012 - 22:03
O tomhle si raději jenom číst, než se do toho dostat...
» 16.03.2012 - 08:49
Skvěle:))ST!

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: MINULOST | Následující: NEDOPORUČUJE SE

© 2011 - 2021 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.