Po imladrijskou hvězdou

Lord Elrond se spokojeně rozhlížel sálem. Všechno se zdálo být v pořádku. Hosté se očividně dobře bavili, jen princ Legolas se tvářil poněkud nešťastně, když byl nucen tančit další tanec s Arwen. Na druhé straně zahlédl svého syna se ženou. Elrohir se k ní právě skláněl, něco jí šeptal a ona se rozesmála. Zřejmě si neuvědomovala, kde se nacházejí, protože ho bezděky pohladila po tváři. „Vypadá to dobře, ne?“ zeptal se Erestor, který se nečekaně objevil u jeho boku. „To ano! Sice ještě není úplně v pořádku, ale to je jen otázkou dvou nebo tří dnů! Vlastně mě prosila, abych jí ještě nechal ten obvaz, jen aby nemusela tančit!“ Elrond mrkl na svého přítele. „Každý důvod dobrý, ne?“ oplatil mu Erestor pobaveně. „Ale moc platné jí to není!“ dodal vzápětí, když se ke stojící dvojici přitočil mirkwoodský princ a požádal Markétu o tanec.
„Omlouvám se, můj pane!“ hlesla Markéta zahanbeně, když při otočce nechtěně přišlápla nohu svého tanečníka. „To nic, paní! Omlouvat bych se měl já! Vím, že váš kotník ještě není v pořádku, ale už bych další tanec s ledovou královnou prostě nenesl!“ dostalo se ji upřímné odpovědi. „Ledovou královnou?“ otázala se zvědavě. „Lady Arwen!“ princ Legolas na ni mrkl. „A kdybyste mě pak ještě pozvala na terasu, tak bych vám byl nesmírně vděčen, paní!“ Zasmála se. „Mám tedy krýt váš ústup? Není vás to poněkud nedůstojné, princi?“ otázala se se šibalskými jiskřičkami v očích. „V lásce a boji je dovoleno vše, paní!“ pronesl důstojně a zamířil k otevřeným dveřím. „Ale co tomu řekne můj manžel?“ Markéta zalétla pohledem k Elrohirovi, který byl zabrán do hovoru se svým bratrem. „Elrohir je můj přítel, paní, a zcela jistě by mi pomohl sám, kdyby mohl! Uznejte však, že pohled na nás dva, jak spolu tančíme, by jistě vzbudil nežádoucí pozornost!“ To už na ni bylo moc a vyprskla smíchy.
Elladan si přisedl k bratrovi a podal mu pohár vína. Připili si spolu. „Jsem rád, že jste se udobřili, bráško!“ Elrohir se pousmál. „To já taky! Nedovedu si představit, že bych ji neměl!“ přiznal tiše. „Ale jestli to někomu řekneš, tak to popřu!“ Elladan mu stiskl rameno. „Tvé tajemství je u mě v bezpečí!“ ujistil ho upřímně. „Ale mimochodem, to, že ji miluješ, vědí už všichni, tak to pak neházej na mě, ano?“
Legolas s Markétou opustili taneční sál a poodešli dál od oken. „Nejste unavena, paní?“ zeptal se Legolas starostivě. „Ani ne, ale na chvíli bych si sedla, jestli vám to nevadí?“ Toužebně se zadívala na nedalekou lavičku. „Doprovodím vás!“ Elfský princ jí galantně nabídl rámě a usadil ji. Sám však zůstal stát a mlčky si ji prohlížel. Markéta znejistěla. „Děje se něco?“ Legolas potřásl hlavou. „Nikoliv, paní, jen jsem zvědavý na ženu, která zkrotila toho imladrijského bouřliváka!“ Markéta k němu překvapeně vzhlédla. „To si opravdu myslíte?“ Nějak jí nepřišlo, že by měla na Elrohira nějaký významnější vliv. „Znám ho už hodně dlouho, paní, tak věřte, že vím, o čem mluvím!“ usmál se na ni světlovlasý princ. „Aha …“ nevěděla co na tu zřejmou poklonu říct. „Mějte se hezky, paní! Jsem vaším dlužníkem!“ lehce se jí uklonil a, než se zmohla na odpověď, zmizel ve tmě. Nechápavě se za ním dívala a přemýšlela o tom, proč odešel tak kvapně. „Odpočíváš, děvče?“ Ohlédla se a kousek od ní stál její manžel. „Ani ne, ale princ Legolas potřeboval …“ zarazila se. Sice prý byli přátelé, ale jeden nikdy neví. Lady Arwen byla přece jen jeho sestra! „Záminku, aby se dostal ze spárů mé sestřičky, co?“ otázal se vesele. Přikývla. „Hm, to se mu podobá! A docela mu to závidím! Jenže my dva se tam musíme vrátit a zatančit si, ženo!“ vytáhl ji na nohy. „Proč?“ „Protože tvoje výmluva na kotník vzala za své tím tanečkem s Legolasem, děvče!“ vysvětlil ji ochotně. „A nevypadalo by dobře, kdyby moje žena tančila s jinými ale ne se mnou!“ zatvářil se nesmlouvavě a ukázal ke dveřím. „Jak si přeješ, manželi!“ Markétu hra na poslušnou ženu docela začínala bavit. Zvláště, když tím získala možnost být v Elrohirově náručí …
Lord Elrond jen zamrkal, když spatřil Elrohira s Markétou v kole mezi ostatními tanečníky. A soudě podle kradmých pohledů přítomných Elfů, i je to nemálo překvapilo. Starší z jeho synů rozhodně této kratochvíli neholdoval! Musel ale přiznat, že jim to spolu sluší. Elrohir vedl Markétu jistými kroky a ona se pohybovala s lehkostí a půvabem, které by v ní nikdy nehledal. Bezděky se usmál. Ano, takhle to má být! pomyslel si s úlevou.
Elrohir se sklonil ke své ženě. „Co tvůj kotník a žebra?“ zeptal se tiše. „Už o nich ani nevím, Elrohire! Abych byla upřímná, ten obvaz mám jenom proto, abych nemusela tancovat!“ odpověděla mu s jiskřícíma očima. „Tak dnes večer uzavřeme tu kapitolu, ženo!“
Markéta se zajíkla. „Už dneska?“ prosebně na něho pohlédla. „Nemůžeme to nechat na jindy?“ Doufala, že by si pak později mohli ukrást trochu času jen pro sebe. „Ne!“ pronesl k jejímu nevýslovnému zklamání. „Řekl jsem ti, že tě potrestám, až budeš v pořádku. A to jsi, ne?“ Nešťastně přikývla. Proč jen se k tomu vrátil právě teď? Proč jí musel zkazit oslavu? Copak s tím opravdu nemohl počkat do zítřka? Že by za to mohl ten tanec s Legolasem?