Společný večer (12)

» autorka: Theresa
Společný večer (12)
V pět hodin vešel Nath, Ren, Suz a Nica do malého, útulného baru, který vlastnil malý obtloustlý mužík se svojí ženou.
„Ahoj děcka, co si dáte?“ přivítal je přátelsky.
„Dobrý den, dáme si nějaký sendviče a colu,“ usmál se Nath a posadil se ke stolku úplně vzadu.
„Danette přijde pravděpodobně za chvíli.“
Suz si sedla na jednu ze židlí a usmála se. Líbilo se jí tady.
Byli jí sympatičtí zdejší lidé i prostředí. V tomto městě se cítila víc doma než kdekoli jinde a možná, za nějakou dobu, to bude skutečně domov.
„Ty jsi Suzanne, viď?“ usmála se štíhlá žena kolem třiceti let s krátkými vlasy nabarvenými na křiklavě rudo.
„Ano,“ přikývla.
Žena na ni pátravě hleděla.
„Tady jsou ty coly a něco k zakousnutí,“ postavila před ně lláhve s pitím a talířek se zákusky.
„Děkujeme,“ usmála se na ni Nica děkovně.
„Ještě donesu ty sendviče.“
„Jste moc hodná,“ věnoval jí zářivý úsměv Nath.
„To nic není,“ usmála se na něj potěšeně a odešla zpět do malé kuchyňky vzadu za barem.
„Ahoj,“ doběhla k jejich stolu Danette a za ruku držela osmiletou holčičku.
„Ahoj. Tohle je tvoje ségra?“ zeptala se Nica.
„Jo, Sisi.“
„Ahoj Sisi, posadíš se vedle mě?“ vyzvídala Nica.
Sisi si tedy sedla na židli vedle Nici a z její druhé strany si sedla Danette.
„Do jaké třídy chodíš?“ zeptal se Nath.
„Do druhé.“
„To už jsi velká holka, viď? A jaký předmět tě baví nejvíc?“
„Hm… matematika.“
„Matika, jo? A co tělocvik, hudebka nebo výtvarka?“
„Výtvarka, ale matika mě baví nejvíc.“
„Nevím, po kom tohle má,“ usmála se Danette. „Psaní a čtení jí vážně moc nebaví, ale matika…“ pokrčila rameny.
„Tak to tebe vyroste nějaká profesorka matiky, co?“
„Hlavně ne druhá Monliová!“ zasmál se Ren.
„Monliová je matikářka. A dost hrozná. Počkej a uvidíš, někdy příští týden nás supluje na zemák. To si krásně započítáme,“ naklonila se Nica k Suz.
Ta potlačila úsměv a povytáhla obočí.
„To je opravdu tak hrozná?“
„V hodině nestrpí žádné mluvení a matikou je vážně posedlá. Když tě přistihne, že mluvíš, dostaneš tři příklady navíc.“
„Tak to jsem na ní zvědavá,“ řekla a v očích jí pobaveně zajiskřilo.
Rusovlasá žena jim donesla talíř naložení sendviči.
Pomalu jedli a povídali si.

„Je půl sedmý,“ vyhrkla Suz překvapeně. „Musím domů. Zatím ahoj.“
„Počkej, půjdu s tebou,“ vedla se Nica. „Ahoj. Pa Sisi.“
„My můžeme jít do toho parku,“ navrhl Nath.
„Do parku?“ podivil se Ren.
„No jasně, Sisi tu s námi trpělivě seděla, tak jí musíme odměnit.“
Holčička nadšeně vyskočila ze židle.
„Tak jděte napřed, já to zaplatím,“ pobídl ostatní Nath.
„To ne,“ zavrtěla dívka odmítavě hlavou.
„Danette,“ pohlédl na ni. „Co ti zase vadí?“
„Nechci, abys za mě platil.“
Podala mu papírovou bankovku a on si jí po krátkém váhání vzal.
Kdyby odmítl, riskoval by, že se naštve a křehký mír, který mezi nimi zavládl, vezme za své.
Zaplatil a připojil se venku k Renovi, Danette a Sisi, kteří čekali před barem.
„Můžeme vyrazit.“
„Máš ráda klouzačky?“ obrátil se Nath na Sisi.
„Jo, ale houpačky jsou lepší.“
„A chceš pohoupat?“ ukázal na tři houpačky na okraji hřiště.
„Jo!“
Danette udiveně sledovala, jak se Nath žene s její sestrou k houpačce.
„Děti na něj očividně mají zvláštní vliv,“ uchechtl se Ren.
Danette jen pokrčila rameny.
Došli k houpačkám a ona se na jednu posadila.
Rukama se držela řetězů, na nich byla houpačka uchycená a špičkou tenisky si kreslila v písku.
Vyjekla, když jí Nath prudce rozhoupal.
„Blbečku!“ ohlédla se na něj, ale smála se.
Nakonec sama rozhoupala jak nejvíc to šlo, vlasy za ní vlály a vzduch jí chladil rozpálené tváře.
„Pořádně se drž!“ zavolala na ní Sisi ze své houpačky a houpala nohama ve snaze sestru dohnat.
Otočila se na sestru, věnovala jí zářivý úsměv a seskočila z rozhoupané houpačky. Dopadla do pískoviště, zvedla se a oprášila kolena džínsů.
„Budou se muset vyprat,“ zarozumovala Sisi při pohledu a špinavé fleky na Danettiných kolenou.
„Budou,“ pokrčila Danette rameny.
Byla po dlouhé době zase šťastná, moc na to, aby se trápila džíny, které se možná i zničily.
„Musíme jít Sisi,“ pohlédla na hodinky.
„Ne, já ještě nechci.“
„Já vás potom domů doprovodím.“
„Díky Nathe, ale nejde o to, že bych se bála. Za půl hodiny nám bude volat máma, Sisi. A Mistic se musí najíst, musím ho vzít aspoň na krátkou procházku.“
„A můžu ho vyvenčit s tebou?“
„Můžeš.“
„Dobře, tak jdeme.“
Sisi seskočila z houpačky.
„Ahoj,“ rozloučila se s Nathem a potom se usmála na Rena.
„Doufám, že se brzy uvidíme,“ sklonil se k ní Nath a pocuchal jí vlasy.
„Ahoj Sisi, zítra ve škole Danette,“ rozloučil se Ren.
Tipů: 6
» 07.03.12
» komentářů: 0
» čteno: 771(8)
» posláno: 0
Ze sbírky: Tajemství noci


Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Příměří (11) | Následující: Babička (13)

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.