Příměří (11)

» autorka: Theresa
Příměří (11)
„Suz, pojď se mnou, chci ti někoho představit,“ popadla Nica Suzanne za ruku a táhla ji k Danette stojící naproti, opírající se o zeď a dívající se na displej mobilu.
Snažila se oprýskaný starý mobil skrýt v dlaních, nehodil se sem. Stejně jako ona.
„Danette!“
Oslovená překvapeně vzhlédla.
„Ahoj Danette, tohle je Suzanne, moje nová spolužačka. Suz, tohle je Danette, moje kamarádka.“
„Ahoj,“ usmála se Suz.
„A…ahoj,“ vydechla Danny překvapeně.
Nica se na ni usmála a nevšímala si pohledů, které na ně vrhali procházející studenti.
„Půjdeš s námi na oběd?“
Nečekala na odpověď, popadla Danette za ruku a obě dívky táhla k jídelně.
„Ahoj kluci,“ pozdravila Rena s Nathem, když si sedla ke stolu a stáhla na židli i obě rozesmáté dívky.
„Čau,“ zamumlal Nath, Ren jen nechápavě zakroutil hlavou.
Suzanne se zajíkala smíchy, když se mu snažila vylíčit jejich úprk k jídelně.
„Cestou jsme málem vrazili do učitelky,“ prozradila klukům Danette.
„Jaké?“ vyzvídal Nath.
„Drestenové. Nebyla by to žádná škoda,“ zašklebila se Nica.
„Ty to jíš?“ podivil se Nath při pohledu na Danette, která po kousíčcích uždibovala ze svého talíře.
„Jo, nemám zájem být až do večeře o hladu.“
„Můžeme někam jít po škole, třeba k Tonymu. Je to bezva podnik Suz.“
„To je super nápad Nathe. a může se připojit i Stefan, kdyby chtěl,“ kývla Nica.
„Nebude chtít, má něco domluvené s Elene. Ale já půjdu ráda,“ přikývla Suz.
Danette se zvedla a vydala se odnést tác.
Nath se zamračil, zvedl se a šel za ní, svůj tác vzal s sebou.
„Co se děje?“
Úkosem na něj pohlédla. Potvrdila tím jeho domněnku, že se pořád zlobí.
„Nic.“
„Ale no tak.“
„Chceš mi něco nebo mě přestaneš otravovat?“ odložila svůj tác do okénka a otočila se k němu se sladkým úsměvem.
„Jo, chci, aby ses na mě přestala zlobit. Nic jsem neudělal!“
„Já se nezlobím.“
Pochybovačně svraštil obočí.
Povzdechla si.
„Co to zas hrajete za hru? Proč mě Nicolette najednou zve na svůj večírek, volá na mě na chodbě, táhne mě k vašemu stolu v jídelně, ty se mnou stojíš u okýnka…“
„Nehrajeme žádnou hru. Jen… uvědomilo jsme si, že jsme se k tobě nechovali zrovna správně. Ale na naši obranu musím říct, že nás nenapadlo, že by ses s námi chtěla bavit na chodbách, sedět s náma v jídelně…“
Danette na něj hleděla.
„Já neřekla, že chci,“ namítla tiše.
Usmál se.
„Kdybys nechtěla, nesedneš si k nám a Nicu pošleš do háje. Za nás za všechny se ti omlouvám.“
„Nechci, aby ses omlouval,“ zavrtěla hlavou. „Ani ostatní.“
„Půjdeš teda k Tonymu?“
„A co moje sestra? Nemůžu jí pořád nechávat samotnou.“
„Co vaše máma?“
Danette stiskla rty.
„Pracuje dost daleko,“ na první slovo položila důraz.
„Tak jí prstě vezmi taky. Rád ji poznám. Potom můžeme zajít do parku na hřiště.“
Usmála se.
„Bude ráda. Zatím ahoj.“
„Čau.“
Tipů: 6
» 05.03.12
» komentářů: 0
» čteno: 732(6)
» posláno: 0
Ze sbírky: Tajemství noci


Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Porada (10) | Následující: Společný večer (12)

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.