Lháři!

Mlhavá je vzpomínka na černé hory
co se tyčily proti bledému světlu
jak banální jsou teď všechny spory
když vyřkneš slova útěchy do větru.

V nejhlubší tůni svítí jediná hvězda
celou oblohu pokryl inkoustový plášť
přece je světlo, ač se to nezdá
co oslepí nadějí šedivou zášť.

Tvůj pohled je jako skrytá síla
zlato ukryté v srdci hory
jako šachovnice černobílá
přiletěl náhlý větru poryv.

Bez tvé ruky padám do neznáma
ani hvězdy už najednou nevidím
připadám si jako šachová dáma
jak já ostatním lidem závidím.

Utekl a úsměv z tváře mi vzal
i řeka ztichla a hvězdy pohasly
vždyť víš, že v duši mé jsi král
city už zase mým srdcem otřásly..