Porada (10)

Porada (10)
„Co se děje tak důležitého, že se tu musíme scházet po půlnoci? Navíc jsme se teď viděli na Nicolettině večírku?“ bručel mrzutě Ren, když si sedal do křesla v jejich domku.
„To je pravda, ale tam jsme si nemohli promluvit o magii.“
„A nebyla tam Danette,“ doplnila Natha Nica.
„Ta tu není ani teď,“ ušklíbl se Nathan.
„A ani tu být nemusí,“ prohlásila Danette, která právě vstoupila do místnosti.
„Tak co se děje?“
Opřela se o krb, ruce založila na hrudi a s pohledem upřeným na Nathovi čekala.
„Mluvil jsem se Suzanne. Nadhodil jsem, že by hvězdy a měsíc mohli kouzlit…“
Danette vyprskla smíchy a Nath po ní sekl podrážděným pohledem.
„A ona mi na to řekla, že je to nesmysl…“
„Však taky ano!“
„Jestli mě nepřestaneš přerušovat Danette…“
„Tak co? Pošleš mě pryč?“ skočila mu znovu do řeči.
Nathan se nadechl k odpovědi.
„Nechte toho,“ předběhl ho Ren a vyměnil si s Nicolette pobavený pohled.
„Suzanne mi na to řekla, že by měsíc mohl mít moc, kterou v lidech probudí magii.“
„Takže asi ví o tom, že je čarodějka.“
„Asi.“
„To znamená, že by neměl být problém, promluvit s ní o tom,“ uvažovala Nica.
„Jsi s ní ve třídě, máš největší šanci. Je důležité, aby se k nám se Stefanem přidali.“
„Pokud mě omluvíte, musím jít za sestrou, protože má bolavý kotník a nechci jí nechat doma samotnou zbytečně dlouho.“
„Chceš doprovodit?“ zeptal se Ren okamžitě.
„Ne, díky.“
„Tak zítra,“ rozloučila se s ní Nica.
„Ahoj,“ zabručel Nath.
Danette na ně chvíli překvapeně hleděla, ale potom zamumlala pozdrav a odešla.
„Už vím, jak se k nám Suzanne přidá,“ poznamenala Nica.