Dopis z Angoulême - 8. část

Láska bolí...
» autorka: odettka
Dunivý hlahol zvonů a všeobecně nadšené veselí, zahlcující svou radostnou atmosférou boční uličky v okolí angoulêmského svatostánku, zažehly nyní naplno v pobledlé nevěstě onen plamen pochybností, jehož nepatrná jiskřička v jejím srdci doutnala od okamžiku, kdy ji Gaston-Henri požádal o ruku. Rozostřené skvrny barevných oslavenců jí splývaly v jeden celek a ani osvěžující červnový větřík, pohrávající si se saténovými mašlemi rukávků a něžně laskající její kadeřavé havraní lokýnky, nedokázal uhasit spalující žár v dívčině nitru.
Vzpřímená postavička na prahu katedrály, opírající se o pevné rámě pyšného pána, jejího právoplatného manžela, se doslova dusila pod přívaly přízně, kterou jí projevovali ponížení šlechtici v čele s obtloustlými dámami ověnčenými záplavou třpytivých cetek, jež by zajistily obživu chudému rolníkovi nejméně na polovinu jeho ubohoučkého života. Konečně je jednou z nich! Proč jen se nechala pobláznit mazlivými slovíčky šarmantního vévody a dočista opominula fakt, že během jejich intimních chvilek, vyplněných krátkými zamilovanými veršíky, vlastně vůbec nic necítí? Nic, nic, nic! Jak mohla být tak slepá?!
Ztracená panenka se rozechvěle rozhlížela po nabubřelém defilé nesčetných hostí, zdravících jí mírnou úklonkou. Nejistě těkala z jedné tváře na druhou a nervózně se ošívala na polstrované židličce, umístěné mezi arcibiskupem a mužem v rudém obleku.
Téměř pominula zpáteční cestu do paláce. Snila jakýsi podivuhodný sen, kterým pouze občas pronikl nepatrný záblesk uvědomění, skýtající alespoň mlhavý pocit bezpečí jejímu poděšenému já. A teď tu strnule dřepí, lapená mezi fialkovou sutanou tučného církevního hodnostáře a ledovou sochou, ztělesňující jejího osudového životního partnera, mhouří oči a nechápe.
Ve stínu vzrostlých platanů se dlouhé bílé stoly prohýbaly pod nánosy těch nejvybranějších lahůdek, z mramorových fontán tryskalo nejlahodnější víno z vévodových rozsáhlých vinic, a sladké tóny smyčců dotvářely iluzi bezchybného výjevu z Bible. Obraz ráje či nástin věčné apokalypsy?
Annabelle křečovitě svírala záhyby svých zdobených sukní a odmítala propustit jemňounkou látku mezi prsty. Nepatrně sebou trhla, když se vévodova dlaň pod damaškovým ubrusem zmocnila té její. Polekala se, ale hřejivý dotek nakonec způsobil, že povolila svůj zarputilý stisk a věnovala manželovi alespoň plachý úsměv. Gaston-Henri však přesto neodložil masku nadutého paira a dál zcela nezaujatě konverzoval s papouškem po své levici.
Bella posmutněla. Neměla totiž v nejmenším úmyslu věnovat svou pozornost druhému sousedovi. Drahokamy na arcibiskupském kříži se zlověstně třpytily a břichatý metropolita se jí ani za mák nelíbil.
Večerní chládek jako mávnutím kouzelného proutku odvál přebytečný prach horkého dne a tím i veškeré neduživé myšlenky mladičké novomanželky. Půvabné čelo se rozjasnilo představou nadcházejícího plesu. Naivita dívenky ožila a kdyby se nestrachovala, že svým nevhodným chováním pobouří přinejmenším vznešeného monsignora, již dávno by spontánně zatleskala ručkama.
Galantní rozmluvy pomalu utichaly a malátná ospalost se začala plíživě proplétat mezi poloprostřenými stoly. Annabelle si povšimla postarší markýzy, kladoucí svou rusovlasou hlavičku na rameno nedospělého vikomta. Vyďobávala různé sladkosti z křišťálové misky a něžně mu je vkládala do úst.
Bella raději pozvedla zdobenou sklenku a usrkla. Krev se jí maličko rozproudila.
Z parku se rozezněly tklivé housle. I když byla značně unavená, s povděkem přijala nabízené rámě pohledného hraběte, který ji vyzval k tanci. Váhavě doklopýtala k vydlážděnému parketu, na kterém se již stačily rozmístit roztodivné figurky v požadovaných pózách. Cítila, že ji Gaston-Henri upřeně pozoruje. Tonula v rozpacích.
Složité sestavy ji plně zaměstnávaly, brzy však nabyla své ztracené sebejistoty a taneční krůčky zvládala s elegancí sobě vlastní. Uvolnila se. Mezi natřásavým poskakováním pak nejasně zaregistrovala, že se její prstíky občas pozastaví o něco déle v cizích dlaních, nestoudně laskajících jejich drobné konečky. Řasy se chvěly a stříbřité oči tápavě vyhlížely onoho drzého neomalence.
Páry se rozestoupily a na malý zlomek vteřiny Bella zakolísala. Trhavě dokončila libozvučný kousek a nenápadně se vytratila z dosahu žádostivých pohledů. Aniž si to uvědomovala, mířila stále hlouběji do potemnělého parku. Teprve ostré bodání v pravém boku ji donutilo, aby se cele bez dechu sesunula na kamennou lavičku v zátiší šumících habrů. Zuřivě si mnula bolestivé spánky. Ty oči, ty oči!
Nešťastně se rozvzlykala. Dokonalý účes vzal při prodírání jehličím za své a usmolené prameny vlasů se lepily na zvlhlé tváře.
Ach, to není možné. Začíná šílet!
Skřípání písku pod vysokými podpatky ji přimělo vzhlédnout.
Saténová škraboška a uhlíkové oči?!
Natáhl k ní ruku.
Skousla dolní ret.

To je konec…
Olivier nevěřícně zíral na uculující se princezničku po boku proradného ničemy. Líčka jí zčervenala pod důvěrným dotekem, kterým Gas propletl jejich zkřehlé prsty, přičemž obdařila bídáka i okouzlujícím úsměvem.
Bože, zabije ho!
Když se k němu před dvěma dny donesla zvěst, že brány charenteského paláce budou po dlouhé době opět otevřeny široké veřejnosti, neváhal a rozhodl se využít nastálé situace ve svůj prospěch. Doufal, že pitoreskní radovánky zaměstnají zámeckého pána natolik, aby se mezitím mohl v poklidu věnovat prohledávání jeho soukromých komnat. Další kroky měly vést k ní…
Kruci, jak si jen mohl nevšimnout, že se slavnostní přípravy týkají nastávající svatby mladého vévody? Gaston-Henri nedělal nikdy nic bezdůvodně!
S kloboukem zaraženým hluboko do čela, halíc svou proklatou tvář večerním příšeřím, sledoval křepčící společnost v plesovém reji. Lehkomyslně se pomotávala kolem nejvyhlášenějších svůdníků a perlivý smích zatím skrápěl její svěží rty.
Zarazila se. Zdálo se mu to nebo skutečně tak zbledla?
Svatební závoj ztratila během úprku kdesi v houštinách. Doběhl ji až poblíž neprostupného hájku, kde se zhroutila u mramorového podstavce. Popotahovala a její lkání mu zatím cupovalo srdce na tisíce malých kousíčků.
Poněkud přihlouple vykulila svá očka, jež se rozšířila poznáním. Dlaň se rozevřela a ona do ní bezmyšlenkovitě vložila diamant, který dostala od Gaston-Henriho ještě před obřadem. Modrá stužka sklouzla se syknutím do trávy.
„Díky,“ zachraptěl a než se vzpamatovala, zmizel neznámo kam.

Zbojník?
Bella bez hnutí sledovala jeho mizející záda a v duchu se modlila za spásu ztracené duše.

Tolik jí toho chtěl říct.
Pohlédl na blyštící se diamant – jedinou upomínku na milovanou babičku.
Nedovolí Gasovi, aby ji zničil. Na to je příliš čistá…
Tipů: 8
» 01.03.12
» komentářů: 9
» čteno: 923(5)
» posláno: 0
Ze sbírky: Dopis z Angoulême


» 01.03.2012 - 20:18
Že ten Oli vždycky zdrhne tak rychle ;-)
» 01.03.2012 - 20:55
Asi tak :) A nikdy jí nic neřekne :)
» 01.03.2012 - 21:10
Nj, Oli je spíš muž činu :D
» 01.03.2012 - 21:34
odettka: V tom případě si ji měl odnést i s tím diamantem ;-)
» 03.03.2012 - 09:50
To je dobrej nápad Nienna :) Ta představa je suprová!!! :)
» 04.03.2012 - 20:56
Nepředbíhejte :)
» 04.03.2012 - 22:12
odettka: Máš to marný, byla jsi přehlasována ;-)
Takže... Oli se dlouze zadíval na jiskřivý diamant, drahou tu památku, ale namísto na babičku myslel nyní na ni. Nemohl ji tam nechat... prostě nemohl! Třebaže její hrůzou rozšířené oči dávaly tušit, že z opětovného shledání s ním nebude ani trochu nadšena, vydal se bez dalšího zaváhání zpátky k ní...
» 05.03.2012 - 21:14
Nienna: Asi vystřihnu kapitolu dvacet a dál! :P
» 06.03.2012 - 19:12
odettka: Kdepak, my si počkáme. To jen že mám velkou slabost pro únosy dam pohlednými zbojníky ;-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.

© 2011 - 2019 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Patos

Ty nejlepší útržky z každodenního, místy bláznivého, života.