Pod imladrijskou hvězdou

Markéta pracovala rychle, avšak pečlivě. Dobře věděla, jak šílený a nebezpečný je její nápad. Nechtěla ani domyslet, co by s ní bylo, kdyby ji chytili! Hbitě zavázala kožený váček a ukryla ho pod sukni. Když se pomocník vrátil, tak už kontrolovala stav toho děvčátka. Bylo na tom vzhledem k okolnostem dobře. „Staráme se o ni poctivě!“ Elf zněl trochu dotčeně. Omluvně se na něj usmála. „Promiň, síla zvyku! No, nic už půjdu! Zastavím se tu zase zítra, ano?“ „Jistě, paní! Jak si přejete!“ Uctivě za ní zavřel dveře a ona vydechla úlevou. Tohle bychom měli! pomyslela si. Teď nastávala ta těžší část jejího plánu. Vešla do kuchyně a požádala jednoho ze sloužících o velký džbán vína. Světlovlasý Elf se zatvářil překvapeně. „Před chvílí jsme odnesli do jídelny dvě skleněné karafy, paní!“ Chlácholivě mu položila ruku na rameno. „O to nejde! Chtěla bych pak v soukromí posedět s manželem …“ vysvětlovala rozpačitě. „Ach tak!“ Elf se rozzářil. „Odpusťte, paní, jsem já to ale hlupák! Nechám vám poslat naše nejlepší!“ nabídl úslužně. „Já bych si ho raději odnesla hned!“ upřela na něho prosebně oči a doufala, že vypadá jako žena, která se chystá na milostné dostaveníčko. „Samozřejmě, paní! Počkejte chvilinku!“ Někam odběhl a Markéta se modlila, ať se brzy vrátí. Čekala jen pár minut, které jí ovšem připadaly delší než hodina, a byl zpátky s kameninovým džbánem. „Tady to je, paní! Lord Elrohir mu dává přednost!“ Markéta si převzala nádobu a poděkovala mu. V bezpečí svých pokojů zabalila hrst bylin do pláténka a nechala to celé louhovat v nápoji.Věděla, že nepatrně změní jeho chuť, ale snad si toho nikdo nevšimne! Mezitím se převlékla do kalhot a haleny. Nakonec si přes ně zase natáhla šaty, protože nechtěla vzbudit pozornost. Vytáhla balíček z vína. Nebyla si sice jistá, zda to už stačí, ale neměla čas. Odhadovala, že rodinná večeře brzy skončí! A pak se vrátí Elrohir! Bezděky si přejela prsty po tváři, kam ji udeřil. Za to mi zaplatíš! přísahala si v duchu. Vykoukla na chodbu a rozhlédla se na obě strany. Nikde nikdo! S bušícím srdcem se vydala do míst, kde drželi Adama.
Snažila se v mysli vybavit, kudy před nedávnem šla. Rovně, teď doleva, pak zase kus rovně, opět doleva …. Najednou se v chodbě před ní objevily dveře, u nichž stáli dva vojáci. „Musím znovu vidět vězně!“ oznámila jim nekompromisně. „To nepůjde, paní! Máme své rozkazy!“ potřásl hlavou ten vyšší. „Prosím … Víte, odpoledne jsem tu byla, abych ho prohlédla a … prostě se bojím, že jsem něco přehlédla.“ vysoukala ze sebe tiše. „Já … ocenila bych, kdyby se o tom nikdo nedozvěděl!“ nabídla jim víno. Ten menší se pousmál. „Možná bychom mohli přimhouřit oko, co ty na to?“ mrkl na svého druha. Ten pokrčil rameny. „Proč ne? Ale pospěšte si, paní!“ odsunul závoru a pokynul jí, ať vejde. „Hned budu zpátky, ani nemusíš zavírat!“ pronesla spěšně.
Hned si položila ukazovák na ústa, aby Adam byl zticha. „Ukaž mi ještě jednou tu hlavu, prosím!“ požádala ho hlasitě. „Dostanu tě ven!“zašeptala, zatímco mu prohmatávala kštici. „Ale musíme chvíli počkat, než to zabere, rozumíš?“ Beze slova přikývl. „Až budou mimo, tak půjdu pro koně …“ Adam ji přerušil. „Není to příliš riskantní?“ „Ano, ale pěšky se daleko nedostaneme! Věř mi, přemýšlela jsem o tom a vím, jak je získat, aniž by to vzbudilo podezření!“ Adam nevypadal přesvědčeně, ale aspoň se s ní nedohadoval se. Markéta opatrně vyhlédla na chodbu a oba strážní leželi bez hnutí na podlaze. „Jsou mrtví?“ zeptal se Adam zvědavě. „Ne, jen spí!“ Odtáhli stráže do pokoje a dveře zajistili závorou. „Pojď!“ Markéta je vyvedla na nádvoří. „Vidíš ten vysoký strom támhle?“ ukázala svému společníkovi. „Počkej tam na mě!“
Markéta byla sama překvapena, jak hladce vše jde. I ve stájích se odvolala na svého manžela. Tentokrát tvrdila, že ho chce překvapit pozváním na malý noční výlet a i tentokrát jí bylo uvěřeno. Zanedlouho měla osedlanou jak svoji klisničku tak i Elrohirova grošáka. To byla sice drobná komplikace, neboť nepochybovala, že až elfský princ zjistí ztrátu koně, tak bude vzteky bez sebe. Na okamžik ji napadlo, co ho rozzuří více. Její opětovný útěk nebo fakt, že mu vzala milovaného oře?