Irské flétny

Irské flétny nám do tance hrají,
je nádherný večer, kouzelná noc.
Dívky jsou krásné, až dech se tají
a v jejich očích, je lásky tak moc,
že berou mi dech, víc než tanec a víno,
a hvězdy které mám nad hlavou.
Měsíc, ten svůdce, svou září bílou,
svádí nás k hříchu a my mu chceme podlehnout.

Ohně hoří a zpěv nese se krajem,
dnešní noc nikdo nepůjde spát
a až měsíc zmizí a den přijde s ránem,
budeme společně v objetí usínat.
Na měkké trávě, nás les přikryje stínem,
a ticho sladké nás ukolíbá.
Dívky utančené, chlapce opilé vínem,
po probdělé noci, už se rozednívá.

Vítr nám rozcuchá vlasy a slunce opálí tváře,
tráva zas pohladí, nohy unavené.
Až odejde den i sluneční záře,
budou dívky k tanci zase odsouzené.
Chlapci na staré flétny zahrají nádherné melodie,
ohně se rozhoří, jako předešlou noc.
Po prospaném dni, zas nocí se žije,
a trpělivě se čeká na půlnoc.

Dávní bohové přijdou zas mezi své děti,
vstoupí do stromů, do zvířat a do některých z nás.
Spojí se na pár chvil rozdílné světy,
je posvátný večer, posvátný čas.