Několik otázek

Včera v noci mi smrt, mávala na uvítanou,
moc jí to slušelo, tý holce hubený.
Nejdřív se usmála a potom si mně vzala stranou,
dala mi kolem pasu, svý ruce studený.

Najednou hudba hrála a já se točilo v kole,
smrt se mně držela a bylo vidět, že jí to baví.
Zvedl se vítr, hřmělo, až začalo to bolet,
pak se mně pustila a křikla: „Hlavně zdraví“.

Občas vídám ve snech věci co se stanou,
děsí mne to, ale proč to vlastně tajit.
Je přeci hloupost hrát si, na schovávanou
a odmítat se nechat najít.

Tak si mně hledej, schovám se pod peřinu.
Mám se tě bát a nebo budeš milá?
Kdy vlastně přijdeš? Za pár let? Za vteřinu?
A kde jsi vlastně vůbec, celé ty roky byla?