Pod imladrijskou hvězdou

Kapitola 45 a 46: Zdá se, že Markéta a Elrohir k sobě našli cestu ... Lord Elrond uloží své snaše úkol ...
» autorka: erestor
Po tak dlouhé době ji konečně měl v náručí! Elrohir si nemohl pomoci. Toužil z ní strhat šaty, odnést ji do postele a promilovat s ní celou noc. Jen silou vůle se přinutil přerušit jejich polibek. „Chci tě vidět!“ požádal ji zastřeným hlasem. I přes šero v pokoji viděl, jak zrudla. „Otoč se!“ přikázal jí a ona ho bez odporu poslechla. Rychle uvolnil tkanici jejího živůtku a pomalu jí shrnul šaty z ramen. V zrcadle si prohlížel odraz své ženy. „Jsi nádherná!“ pronesl obdivně a objal ji zezadu. Hladil jí prsa a bříško. Její blízkost a možnost se jí dotýkat ho vzrušovaly. „Elrohire …“ Bylo mu jasné, co ji tak vylekalo. „Ššš … to je v pořádku!“ Raději ji však pustil a kousek od ní poodstoupil. Rychle ze sebe shodil oblečení.
Markéta si připadala jako ve snu. Nikdy by ji nenapadlo, že bude stát úplně nahá uprostřed pokoje a sledovat svého muže, jak se svléká! A že bylo na co se dívat! Měl dokonale vypracovaný hrudník šermíře a silná stehna jezdce. A mezi nimi … Och, bohové! Cítila, jak bledne a najednou ji opustila veškerá odvaha. Začala litovat, že ho neposlala pryč. Zřejmě vycítil její nejistotu, protože ji vzal za ruku a beze slova vedl k posteli. „Já si to rozmyslela …“ vyjekla a pokusila se mu vytrhnout. „Tak na to zapomeň!“ sykl a hrubě ji hodil na lůžko. „Elrohire …“ začala zoufale, ale stačil jediný pohled do jeho tváře, aby pochopila, že už není cesty zpět. Sklonila hlavu a tichounce vzlykla. „Podívej se na mě, Markétko!“ Neochotně k němu vzhlédla. „Souhlasila jsi!“ oznámil jí nekompromisně. „Dal jsem ti tři měsíce a dál už čekat nehodlám! Lehnout!“ Neodvážila se mu vzdorovat.
Elrohir ani v nejmenším netušil, co ji tak vyděsilo, ale odmítal přestat kvůli pár slzičkám. Její tělo reagovalo na jeho doteky více než žádostivě, takže strach připisoval jen jejím panenským obavám. Sledoval, jak si odevzdaně lehla a zavřela oči. Vypadala jako nějaká pohanská oběť a on byl tím bohem, kterému byla určena. Potichu přistoupil k loži. Ležela bez hnutí a lehounce se chvěla. Sedl si vedle ní a začal ji jemně masírovat. Nejprve se věnoval jejím ramenům, pak přešel na prsa, později na bříško a poté pokračoval až k chodidlům. Nikam nespěchal a dal si pěkně načas. S potěšením sledoval, kterak se pod jeho zkušenými doteky uvolňuje. Nakonec se naklonil a vzal do úst jednu její bradavku. Ostře vydechla, ale po chvíli se opět uklidnila. Jemně ji sál, zatímco volnou rukou zajel mezi její stehna. Škubla sebou, jako by se jí dotkl žhavým železem, ale mlčela …
Markéta nevěděla, co se s ní děje. Elrohirovy doteky v ní probouzely pocity, které ji děsily a vzrušovaly zároveň. Toužila, aby si s ní přestal hrát a už si ji konečně vzal. Aby z ní učinil svoji ženu! Oh, bohové! Jak si mohla jako slušně vychovaná dívka přát takovou věc?! Už jen ta myšlenka způsobila, že ji polilo nesnesitelné horko. Ženy doma jí odmalička říkaly, že tohle je jenom prostředek ke zplození potomstva, ale nikdy se nezmínily o jemném šimrání v podbřišku ani o bolestivé prázdnotě tamtéž. „Prosím …“ zasténala. „Netrap mě …“ zaprosila, ale neodvažovala se otevřít oči. „Chceš to?“ Elrohirův hlas k ní dolehl z velké dálky. Měla co dělat, aby mu rozuměla. „Ano …“ Nadzvedla boky. „Opravdu?“ Ucítila, kterak prstem zajel trochu hlouběji a znovu zasténala. „Prosím …“ Tohle je můj hlas? blesklo jí hlavou.
Elrohir se usmál. Netrápil ji úmyslně, ale chtěl si být opravdu jistý. I když po ní velmi toužil, tak neměl zájem, aby mu později tvrdila, že ji znásilnil. Přestal ji laskat a klekl si mezi její nohy. Otevřela oči a upřeně se na něj dívala. „Můžu?“ Přikývla. Opatrně se na ni položil a pomalu do ní vnikal. Byla těsná a on se silou vůle ovládal. Nechtěl jí působit bolest nebo ji dokonce zranit. „Ach …“ unikl jí vzdech, ale k jeho údivu se mu boky pokoušela vyjít vstříc. Špičkou mužství narazil na její panenskou blánu. „Teď to trochu zabolí!“ zašeptal a jediným pohybem se do ní ponořil až po kořen. Vykřikla a instinktivně mu zaryla nehty do ramen. Ležela pod ním a třásla se jako osika. Z pod víček jí unikly dvě slzy, které jí ztékaly po tvářích. Snažil se nehýbat a při tom něžně slíbal ty krůpěje slané rosy. „Už bude dobře, Markétko!“ konejšil ji a modlil se, ať se rychle sebere, protože věděl, že on to už dlouho nevydrží. Po nějaké době se přestala chvět a podívala se na něj. „To je celé? Jenom bolest?“ zeptala se smutně. „Kdepak, děvče!“ znovu ji políbil, tentokrát hlouběji. „Jen vydrž!“ Začal se pohybovat. Nejprve zvolna, ale jak se mu Markétino tělo přizpůsobovalo, tak jeho pohyby nabíraly na síle. Zanedlouho Markétou zazmítal mohutný orgasmus, který sebou strhl i jeho. Zhroutil se na svoji ženu, ale z posledních sil je dokázal přetočit, aby Markéta ležela na něm. Oba přerývavě oddechovali. Hladil ji konejšivě po zádech a zanedlouho spokojeně usnuli.

Kapitola 46

Slunce už stálo vysoko nad obzorem, když se Markéta probudila. Na nočním stolku ležela bílá růže. Opatrně se jí dotkla, jako by se bála, že to je jen sen, který se vzápětí rozplyne. Ale něžný kvítek tam stále byl a ona se neubránila pousmání. Nepochybovala o tom, že je to pozornost od jejího manžela. Při vzpomínce na minulou noc cítila, jak jí nachoví tváře. Překvapil ji svým chováním. Pravda, když začala panikařit, tak byl drsný až hrubý, ale pak … Byla mu vděčná za péči, kterou jí věnoval. Nepochybovala o tom, že jejich první noc mohla proběhnout také úplně jinak. Ozvalo se lehounké zaklepání. „Dále!“ Ariana vstoupila s podnosem, na kterém byla konvice s čajem a pár kousků sladkého pečiva. „Dobré ráno, paní!“ pozdravila ji zvesela a odložila tác na stolek. „Lord Elrond chce, abyste za ním přišla do pracovny!“ Markétě se sevřelo srdce. Bylo jí jasné, proč si ji její tchán předvolává. „Vyřiď mu, že hned přijdu, prosím!“ Počkala, až se za služebnou zavřou dveře, a vstala. Nechtěla, aby Elfka věděla, že spala nahá. Kvapně se ustrojila, zhltla tvarohový koláček a vydala se za tchánem.
Elrond seděl za stolem a pročítal Glorfindelovo hlášení o výslechu toho lidského zajatce. V podstatě se v něm říkalo, že ten chlap nic neřekl. Buď mlčí nebo tvrdí, že je to omyl! Někdo zaklepal a zdvořile čekal na vyzvání. „Ano!“ zavolal a na prahu se objevila jeho snacha. „Přál jste si mě vidět, lorde?“ Pokynul jí, ať si sedne naproti němu a odložil stranou pergamen. „Jak je na tom to děvčátko?“ zeptal se bez okolků. „Včera jsme ji ošetřili, ale dnes jsem za ní ještě nebyla.“ Překvapeně pozdvihl obočí. „Proč to?“ Markéta uhnula pohledem. „Trochu jsem zaspala, lorde! Už se to nebude opakovat!“ dodala rychle. „To také doufám!“ přikývl. Nelíbilo se mu, když někdo řádně neplní své povinnosti. „Ale zavolal jsem tě z jiného důvodu!“
V Markétě byla malá dušička. Domnívala se sice, že lord Celeborn se oblíbenosti u imladrijských Elfů právě netěší, ale byla si vědoma faktu, že on je jejich rodu, zatímco ona pouhý smrtelník. V duchu přemítala, jaký trest jí vyměří za urážku vládce Lórienu. „Znáš muže jménem Artur? Měl by sloužit na dvoře tvého otce!“ Překvapeně upřela oči na tmavovlasého lorda. „Nejsem si jistá!“ odpověděla po pravdě. „Musela bych ho vidět! To jméno je u nás celkem běžné.“ Elrond zamyšleně pokýval hlavou. „To se dá zařídit!“ To mohlo znamenat jen jediné! V Imladris byl člověk! A zřejmě z jejího domova! „Kdy?“ vyhrkla nedočkavě.
Elrond pozorně sledoval Markétinu tvář. Neušel mu záblesk radosti v jejích očí a neměl z něj radost. „Byl mezi těmi, kteří nedávno napadli mé muže!“ oznámil jí suše. Zbledla jako stěna. „To ne …“ vydechla nevěřícně. „Glorfindel ho osobně vyslýchal, ale nic podstatného z něj nedostal …“
Markéta cítila, jak se jí přeběhl mráz po zádech. Znala přísného velitele imladrijských sil a vždy, když s ním mluvila, se jí trochu třásla kolena. Lord Elrond byl na první pohled přísný, ale ona už věděla, jak je laskavý. Lord Erestor byl chápavý a nikdy ho neslyšela zvýšit hlas. Její manžel byl prudký, ale měla dojem, že mu pomalu začíná rozumět. Její švagr byl jeho pravým opakem, vždy klidný, ale ona věděla, že oba jsou skvělí bojovníci. Lord Glorfindel jí však zůstával záhadou. Nemohla popřít, že se ho obávala. Byla si jistá, že dokáže být neuvěřitelně krutý. Představa, jak vyslýchá zajatce, způsobila, že se jí zvedl žaludek. „Ten člověk potřebuje … ošetřit?“ vypravila ze sebe přiškrceně. „Myslíš si, že jsme ho mučili?“ Bezděky se pod upřeným svého tchána přikrčila. „Jde o vaši říši, ne? To se pak snadno ospravedlní spousta hrůz.“ špitla. „Promluv si o tom s Glorfindelem!“ dostalo se jí chladné odpovědi, „A udělej, co bude třeba!“ Pochopila a opustila lordovu pracovnu, jak nejrychleji mohla.
Elrond se zamyšleně opřel v křesle. Markétina reakce se ho dotkla. Jak si jen mohla myslet, že by na svém dvoře strpěl trýznění vězňů?! Nicméně, neviděl důvod, proč jí to vyvracet. Stejně by mu nevěřila. Lidé jsou vůči Elfům zaujatí, musel však objektivně uznat, že ani Elfové lidem moc nedůvěřovali. Docela ho překvapilo, kterak rychle si jeho snacha vydobyla respekt a úctu imladrijských obyvatel. Hádal by, že to mohla ráznost s jakou odkázala Elrohira do patřičných mezích. I když se jeho syn snažil utajit její útěk ze všech sil, tak moc úspěšný nebyl!
Tipů: 7
» 26.02.12
» komentářů: 0
» čteno: 1161(7)
» posláno: 0


Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
« jméno
« heslo
» Registrace
» Zapomenuté heslo?
online
Besinka, umělec2 [2]
nováčci
intuista
narozeniny
Gándhí [8]


© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.