Vzdávám se

Poražená, tak se cítím
rozpustím pavučinu snů
v hrsti klubko stříbrných nití
slzy zachytí luční kvítí
je konec všem veselým dnům.

Z nití jsem utkala měsíční krajku
slunce ji rozzáří jako drahokam
vyvěšuji bílou vlajku
skládám bezútěšnou bajku
zpívám písně jitřním zátokám.

V těch tisíc snů já stále věřím
mizí mi však na holých pláních
své štěstí ti do dlaní svěřím
důvěru v tebe u srdce změřím
naději odvál vítr po stráních.

Jsem už jen pouhou ozvěnou zdaleka
nevnímáš ji, neslyšíš
už na lepší svět nečekám
můj sen se zvolna roztéká
možná ještě můj pláč utišíš
jestli ho od zpěvu řeky rozlišíš.