Pod imladrijskou hvězdou

Markéta se překvapeně zastavila. Pár metrů od ní stál její manžel. A pohled na něj stál opravdu za to! Ztěžka polkla. „Co tu děláš?“ zeptala se tiše. „Bylo by vhodné, abychom tam přišli spolu!“ oznámil jí neosobně. „Aha, jak si přeješ!“ Jeho poznámka ji z neznámého důvodu rozesmutnila. A to Ariana slibovala, že to zabere! Aspoň, že mi nabídl rámě! Zavěsila se do něho a pomalu kráčeli chodbou. Elrohir najednou zastavil a otočil se ke své ženě. Pozorně si ji prohlížel od hlavy k patě a zase zpátky. Markéta znervózněla. „Děje se něco?“ Její manžel potřásl hlavou. „Sluší ti to!“ Cítila, jak rudne. „Děkuji ti! Komorné si daly záležet.“ Přikývl. „To tedy ano!“ Vzal ji za ruku a opět vykročili. „Ještě se na mě zlobíš?“ Neodvažovala se na něho podívat. „Ano, ale teď na to není vhodná doba! Promluvíme si o tom později!“ pronesl zlověstným hlasem. Markéta se bezděky zachvěla a byla si jistá, že to Elrohirovi neušlo.
Elrond se co chvíli znepokojeně podíval ke dveřím. Všichni už seděli na svých místech, tedy kromě Elrohira a jeho ženy. Večeře se měla podávat za pár minut, ale oni ještě nedorazili. V duchu zaklel. Kdyby byl neposlal svého syna Markétě naproti! Jen Valar vědí, proč se zdrželi! V situaci, která byla mezi nimi, se mohlo stát prakticky cokoliv. Od hádky až po … K jeho nesmírné úlevě se konečně otevřely dveře a oni dorazili. „Je zvláště nevhodné, když starší musejí čekat na mladší, Elrohire! Ale tys nikdy zdvořilostí nevynikal!“ neodpustil si Celeborn uštěpačnou poznámku.
Elrohir pevně stiskl zuby a usadil Markétu ke stolu. „Večeře se bude podávat až za chvíli, dědečku, tak jsme tu právě včas!“ pohlédl s úsměvem na stříbrovlasého Elfa a sedl si na židli. Než stačil Celeborn odpovědět, Elrond raději pokynem přivolal sloužící, kteří všem nalili víno. V mrazivém tichu si připili na shledání a pak se dali do jídla.
Glorfindel jedl pomalu a při tom sledoval dění v místnosti. Konverzace vázla, i když Erestor s Elrondem se opravdu snažili. Ale Celeborn jim odpovídal jen v holých větách a Arwen se věnovala svému talíři. Nakonec se otázala, kdo přijede na slavnost. „Legolas, pokud to stihne!“ pronesl Elladan vesele. „Vskutku? To je od něho velmi milé!“ Celebornův tón však ostře kontrastoval s obsahem. „Ano, také si to myslíme!“ Elladan se tvářil jako by nic. „Dokonce vyjádřil přání si s tebou zatancovat, sestřičko!“ Arwen na něho upřela povýšený pohled. „Budu jen ráda, za vhodného tanečníka, bratře!“ Glorfindel si pomyslel, že Legolas Elladanovi pěkně poděkuje! Všichni věděli, že mirkwoodský princ nemá Arwen právě v lásce. „Předpokládám, že hudebníci se od loňska zlepšili, protože to byla opravdu hrůza …“
Markéta se snažila tvářit, že ji to zajímá, ale ve skutečnosti se velmi nudila. Lady Arwen našla téma, které ji očividně zaujalo, a rozhodla se pečlivě probrat všechny body slavnosti. Začala hudbou, pak přešla k výzdobě a teď právě řešila otázku jídelníčku … Markéta nenápadně pohlédla na svého muže. Už dojedl a zamyšleně upíjel víno. Hádala, že ani jeho monolog jeho sestry nezaujal. Sice jí přišlo, že když se Elladan zmínil o Legolasovi, tak se pobaveně ušklíbl, ale jinak zůstávala jeho tvář bez výrazu. Odložila příbor a natáhla se pro svoji sklenku. „Lidé tvého druhu by neměli pít, neboť pak nejsou schopni se ovládat!“ Ztuhla jako by ji udeřil a ostře se zadívala na lorda Celeborna. „Děkuji vám za vaši starost, lorde, ale tohle mi naštěstí nehrozí!“ odvětila s úsměvem. „Překvapuje mě, Elronde, žes ji vůbec přijal do svého domu!“ Lord Celeborn se zatvářil nespokojeně. „Lady Markéta je moje žena, dědečku! Važ, prosím, svá slova!“ promluvil Elrohir ledově. „Přesto je nesporné, že je nižšího rodu!“ Markéta cítila, jak v ní vzrůstá hněv. „Odpusťte, lorde, ale vaše poznámky se mi nezdají vhodné!“ upozornila lorda Celeborna jemně. „Já váš rod také nekritizuji!“ dodala se zatnutými zuby. „Co bys ty tak mohla kritizovat?!“ zasyčel Celeborn. „Nikdo nejsme bez chyby, lorde!“
Elladan pod stolem kopl Elrohira do holeně. „Udělej něco! Honem!“ sykl koutkem úst. „A co asi tak?!“ Elrohirovi bylo jasné, že nemůže udělat nic, aby zastavil blížící se katastrofu.
Erestorovi jejich tichý dialog neunikl a plně sdílel jejich obavy. Zalétl pohledem k Elrondovi a Glorfindelovi. Elrond se tvářil ustaraně, zatímco Glorfindel se zjevně na nadcházející střet těšil.
„Vy lidé snad, ale my Elfové jsme dokonalí …“ Než se Celeborn dostal dál, tak se rozlétly dveře a v nich se objevil vyděšený sluha. „Odpusťte, paní, ale léčitelé vás potřebují!“ Markéta neváhala ani minutu. Ihned se zvedla a beze slova omluvy či vysvětlení vyběhla z jídelny.