Pod imladrijskou hvězdou

Obyvatelé Imladris se shromáždili na nádvoří, aby přivítali hosty, kteří právě sesedali z koní. Lord Elrond postoupil vpřed, aby se pozdravil se svým tchánem a dcerou. „Vítejte v Imladris! Doufám, že jste měli příjemnou cestu? Vypadáš skvěle, Arwen!“ Lord Celeborn nespokojeně potřásl hlavou. „Jako by nějaká cesta mohla být příjemná!“ odfrkl si. „Děkuji, otče! Také vypadáš dobře!“ Arwen si sejmula kápi a upřela na své příbuzné chladný pohled. „Zdravím vás, bratři!“ Oba princové jí pokynuli na pozdrav. „Kdo je tohle?!“ otázal se Celeborn, jehož zraky spočinuly na ženě stojící mezi jeho vnuky. „Dovolte, abych vám představil lady Markétu, Elrohirovu ženu.“
Markéta k nim přistoupila a sklonila hlavu na pozdrav. „Vítám vás!“ pronesla klidným hlasem. „Nechala jsem vám připravit pokoje v jižním křídle a pokud vy nebo někdo z vašeho doprovodu potřebuje ošetřit, tak jsme k vašim službám!“ Oba příchozí si ji studeně přeměřili. „Je toto děvče pověřené mluvit tvým jménem?“ Lord Celeborn se zpytavě zadíval na lorda Elronda. „Lady Markéta je oficiální paní Imladris a vše co řekne, jako bych řekl já sám!“ Tmavovlasý Elf se pevně zadíval stříbrovlasému hostu do očí. „Byl jsi vždy zvláštní! Nicméně, bych ocenil, kdyby o nás pečovali pouze Elfové! Pojďme, Arwen, potřebujeme si odpočinout!“ Markéta gestem přivolala služebné, aby je doprovodily do komnat. Pak pohlédla na svého tchána. „Už chápu, co jste měl na mysli!“ oznámila mu tiše. „Kdybyste mě potřeboval, budu v léčitelském křídle!“ Rychle se vzdálila, aby si nevšimli, jak moc se jí Celebornovo chování dotklo.
Elrohir se mračil. „Tohle přesahuje všechny meze, otče! Nedovolím, aby s ní takhle mluvil! Je to moje žena …“ soptil ještě hodnou chvíli. „Uklidni se, synu! Nikomu z nás se to také nelíbilo, ale Markéta se zachovala báječně!“ Elrond uznale pokýval hlavou. „Ale otče …“ mladší Elf se nehodlal vzdát jen tak. Glorfindel mu chlácholivě položil ruku na rameno. „Podívej, Celeborn je prevít, to víme všichni! Tu chvíli to přežijeme a pak oni pak potáhnou ke všem čertům! Tak se uklidni a počítej do deseti, než způsobíš nějaký malér!“
Markéta dělala inventuru ve skladu sušených bylin. Na pergamen si pečivě poznamenávala kolik čeho mají. Byla tak zabraná do práce, že ani nepostřehla, jak moc se již připozdilo. „Paní?“ Lekla se a upustila pytlík s mateřídouškou. „Ariano! Děje se něco?“ zeptala se, zatímco ho zvedala. „Za hodinu bude večeře, paní! Měla byste se převléknout do něčeho vhodnějšího! Kvůli hostům!“ Markéta pečlivě uložila sáček a usmála se na Elfku. „Máš pravdu! Ale nemyslím si, že to k něčemu bude!“ mrkla na Arianu. „To je možné, ale není důvod nechat iniciativu v jejich rukách!“ Služebná jí mrknutí oplatila. „Navíc, váš manžel by to jistě ocenil!“ Markéta posmutněla. „O tom pochybuji! Už ani nevím, kdy se mnou naposledy promluvil!“ špitla. To ovšem nebyla pravda. Věděla to přesně a i si přesně pamatovala, co jí řekl. Nemám na tebe náladu! To hodně bolelo. „Tak to je na čase se mu připomenout, paní! Jen to nechte na mě!“ Markéta se nadechla, aby protestovala, ale pak pokrčila rameny. „A proč vlastně ne? Dělej, co umíš!“
Elrohir se pečlivě ustrojil. Pro dnešní večer si vybral černé nohavice a smaragdově zelenou tuniku. Vše doplnil stříbrem tepaným opaskem. Vlasy si zapletl a zkontroloval se v zrcadle. Nepochyboval, že by si Celeborn nenechal ujít sebemenší nedokonalost. Ozvalo se lehké klepnutí na dveře a do pokoje nakoukl Elladan. „Jsi hotov, bráško?“ zeptal se celkem zbytečně. „Co takhle náhlá indispozice?“ navrhl Elrohir s nadějí. „To by nám neprošlo! A otec by nás pak přerazil!“ Elladan se tvářil smrtelně vážně, ale koutky úst mu podezřele cukaly. „Jdeme, bratře! Na zteč!“
Markétě to připadalo nekonečné. Od chvíle, co vkročila do pokojů, se kolem ní točily služebné. Oblékaly ji, česaly ji, přinášely šperky a zase je sundávaly … „Ještě pár kapek růžové vody a můžete se podívat, paní!“ Markéta se zvědavě otočila k zrcadlu. „Och …“ nebyla mocna slova. „Lord Elrohir před vámi padne na kolena, uvidíte!“ Ariana byla očividně spokojená. Stejně tak i ostatní dívky. „Není to poněkud … přehnané?“ Markéta konečně našla řeč. Vyčesané vlasy, ozdobené safírovým diadémem, tmavě modré šaty s efektně zvednutým límcem a nádherný náhrdelník jí braly dech. ,„Je to přece jen rodinná večeře, ne?“ Elfka se zvonivě rozesmála. „Jen na oko, paní! Pán Lórienu je vždy velmi formální a lady Arwen si nikdy nenechá příležitost nosit slavnostní šat! Věřte mi, paní, ve vašem obvyklém oblečení byste vypadala jako chudá příbuzná! A vy teď musíte oslnit všechny! Jste paní Imladris a my nechceme, aby vás lady Arwen zastínila!“ Markéta zalapala po dechu. „Ale lady Arwen je přece dcerou lorda Elronda, takže toto místo náleží jí!“ Ariana potřásla hlavou. „Kdepak, paní! Už jako malá holčička se rozhodla, že jejím domovem bude Lórien a podle toho se také chová. Už jsme si zvykli.“