Stínohra

Jen tak
» autor: Otrik
Další smutný den o samotě, vínu a cigaretě.
Nohy mám překřížené na stole,
hlavu zakloněnou v pohodlném starém křesle
a dívám se do žlutě osvětleného
stropu, na kterém se míhá pouze stín mé ruky
volně přecházející na stěnu a silueta mého
obyčejného podprůměrného těla.

To, když prsty přikládám k puse a vtahuji do plic
kouř z Marlborek, nebo když přikládám k
ústům skleničku s vínem.
Ještě, že vína je dost i cigaret,
kdyby všeho bylo tolik....
Bože, jak moc bych byl šťastný.

Kdyby se tak dala láska koupit,
stejně jako všechno ostatní.
Byla by prodejná až od osmnácti,
stejně jako alkohol a cigarety.

Jasně, že by si ji mladí kupovali už
dřív a tajně by ji zkoušeli za školou, nebo v parku,
nebo co já vím, kde všude se dá okusit láska.

Prostě by otevřeli láhev,
nebo krabičku a za peníze z kapesného by dostali dávku lásky.
No, to by nebylo špatné, ne?
Dneska by se mi takové rodinné balení lásky hodilo,
nebyl bych tak sám.

Proboha, co se mi to jen honí hlavou?
Měl bych se trošičku krotit s tím pitím,
psaním a životem.
Někdy mám pocit, že dny letí
jako vyplašení holubi.
Tam a sem, daleko, vysoko, nenávratně pryč.
Nestačím si je ani prohlédnout,
a frnk, jsou ty tam.

Jindy se ale zase strašně vlečou,
člověk by si přál, aby už zmizely a ony ne,
lepí se na vás jako vosy.
A jsou neodbytné a zlé, občas i
zabolí.
Normální dny prostě neexistují.


Podivná stínohra, podivný opuštěný večer.
Podivné myšlenky,
ještě podivnějšího člověka.
Divím se sám sobě, že mi zbývá
ještě kousek rozumu z toho všeho
pití, kouření, bdění, přemýšlení.

Čeká mě další probdělá noc.
Nad ránem zjistím, že jsem zcela vyčerpaný
čekáním na skvostný nápad, abych mohl psát,
čekáním na něco, co nikdy nepřijde
a s čím se nedokážu smířit.

Nálady se u mě střídají jako noc
se střídá se dnem, ano, je to laciné
přirovnání, ale trefné.
Není člověka by semnou mohl setrvati
v delším než hodinovém svazku, či hovoru.

Alkohol ve mě probouzí neskonalou touhu
být imbecil, který se ve své otupělosti a
zlobě snaží ublížit ostatním.

Snad aby byli ještě nešťastnější než
jsem já, snad proto, že nesnesu pohled na
spokojeného člověka.
Snad proto, že mi většinou lidé připadají jako psi.
Bez trošky úcty se ženou za podrbáním
a lísají se k tomu, kdo jim dá najíst,
nebo je hladí na břichu.

Mít rovná záda a charakter se dnes už nenosí,
je to přežitek, za který by se dotyčný majitel
měl stydět.
Je to, jako když máte rozepnutý poklopec v
Národním divadle, všichni se po vás otáčejí,
kroutí hlavou a myslí si, jaký jste pitomec a prasák.

Nikdo ale nepřijde a neřekne:
Hele, máš tady něco, no, koukni dolů a
zapni se.

Jak už jsem říkal, další promarněný den,
který se nikdy nevrátí.
Zas je ten život o něco kratší, o malinký krůček
jsem se přiblížil ke konci.

To je jediná jistota, jediná, kterou mám.
Tak tedy dopíjím poslední láhev,
a v hodině, kdy ostatní lidé začínají svůj den
a odchází do práce.
Si já jdu lehnout, abych zapomněl, že
jsem jiný, než ti lidé venku.

Že se liším tak strašně, až se bojím
vycházet ven.
Že než bych s lidmi mluvil,
raději budu psát,
je to mnohem jednodušší a nemusím
si vyslechnout pravdu osobně.
V tom je psaní nádherné.

Tak tedy dobrou noc.
Tipů: 12
» 22.02.12
» komentářů: 7
» čteno: 780(17)
» posláno: 0


» 22.02.2012 - 09:15
Kéž by lidé byli více jak psi, nebylo by třeba lásky na prodej:(Dobrou noc...a mimochodem..zapni si poklopec:))))ST!
» 22.02.2012 - 09:54
***Divím se sám sobě, že mi zbývá
ještě kousek rozumu z toho všeho
pití, kouření, bdění, přemýšlení.*** ST! hodně se v tom poznávám i já.
» 22.02.2012 - 10:56
Když říkám že umíš psát tak mi odmítáš uvěřit. Už jsi od sebe někdy něco četl? Nemám potřebu ti v tomto směru lichotit a proto jen opakuji....nerouhej se. Opovrhovat darem ať je jakýkoliv je hřích. Je skvělá... je taková že mi běhá mráz po zádech....taková že fyzicky cítím jak ti tenkrát bylo.
» 22.02.2012 - 11:26
Jezabel: Děkuju Lucinko
» 22.02.2012 - 11:26
Děkuji Vám
» 22.02.2012 - 11:28
Dám do záložek,přečtu znova...
» 23.02.2012 - 17:44
Děkuji, Otriku!

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Morgana le Fay | Následující: 1915

© 2011 - 2021 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.