Morgana le Fay

Tebou, jak krví se opíjím za smutných nocí,
hříšná má myšlenko,moje nestoudné snění.
Pohlédni mi do očí, ano takové mají jen vlci
a spatři lásku, něhu, touhu, živlů běsnění.

Provazy horkého deště se řítí k zemi,
to je můj pláč, tak naříkám, když volám tebe.
Jako mrtvému v hrobě, ano tak smutno je mi,
steskem dnes znovu, zčernalo nebe.

Vítr jak nářek, létá si dnem i nocí,
stíny mé samoty mne pronásledují.
V lese tmavém, mé tělo rozervou vlci.
Slyšíš je? Děti noci, si prozpěvují.

Krvácím touhou tě spatřit,
Morgano, má vášni z dávných dob.
Žádnému muži jsi tolik nemohla patřit,
čaruj má lásko, už netřeba slov.