Pod imladrijskou hvězdou

Kapitola 39: Markétu čeká rozhovor s lordem Elrondem ...
» autorka: erestor
Vycházelo slunce a v Imladris začínal nový den. V paláci i na nádvoří bylo živo, protože odjížděla skupina vojáků na obhlídku hranic. Od časného rána se tedy sedlalo, balilo a v některých případech i loučilo. Elrohir byl ve svém pokoji, vázal si šněrování u krku a mezi zuby drtil kletby na adresu svojí ženy. Jak si to jen mohla dovolit?! Taková drzost! A on doufal, že by včerejší večer mohl být něčím víc! Konečně ty proklaté šňůrky zvládl a rychle se dooblékl. Vyrazil na nádvoří, kde na něho již čekali jeho muži. „Jsme připraveni vyrazit, pane!“ hlásil mu jeho pobočník. „Odjezd okamžitě!“ Elrohir se vyhoupl do sedla a hned se rozjel k bráně. Bojovníci ho následovali a brzy zmizeli strážným z očí.
Markétu probudil neobvyklý ruch pod okny. Odhodila přikrývku a zvědavě poodhrnula záclonku. Ostře se nadechla. Dole pobíhala spousta Elfů, mužů i žen, vojáků i obyčejných obyvatel Roklinky. Co se tu děje? pomyslela si vyděšeně. Kvapně na sebe hodila šaty a vyběhla ven. Na chodbě narazila na Arianu. „Co se stalo?“ vyhrkla na ní. „Nic, paní, nebojte! To jen odjíždí naše nová patrola.“ Markéta se uklidnila. „Aha. Děkuji.“ Otočila se, že se vrátí do svých komnat, ale zarazil ji Arianin hlas. „Nepůjdete se rozloučit, paní?“ Překvapeně se k ní otočila. „Myslíš vyprovodit muže na cestu a popřát jim hodně štěstí?“ Elfka potřásla hlavou. „Nikoliv, paní! Rozloučit se se svým manželem.“ „Elrohir odjíždí?!“ vyhrkla šokovaně. „Jistě, paní. Je jejich velitelem …“ Markéta už na víc nečekala a rozběhla se na nádvoří. Doběhla tam právě včas, aby zahlédla svého manžela, jak pobídl koně do trysku a vzápětí prolétl bránou …
Lord Elrond stál u stájí a všiml si své snachy. Nespokojeně se zamračil. Její vzhled rozhodně neodpovídal jeho představám o paní Imladris. Očividně si na sebe vzala první šaty, které jí přišly pod ruku, a s vlasy se neobtěžovala vůbec! Bylo mu jasné, že to neuniklo nikomu z přítomných. Takhle to dál nejde! Budu si s ní muset znovu promluvit! pomyslel si s povzdechem. Pomalu se k ní vydal. „Markéto!“ oslovil ji polohlasem. Trhla sebou a polekaně se k němu otočila. Ke svému údivu zahlédl v jejích očích slzy. „Pojď do mé pracovny. Potřebuji s tebou hovořit!“ „Jistě, lorde Elronde!“ Markéta přikývla a poslušně následovala svého tchána.
Vládce Imladris pokynul své snaše, aby se posadila, a sám si sedl za svůj stůl. „Tvůj vzhled je více než neuspokojivý, Markéto!“ vytkl jí jemně. „Už jsme o tom hovořili, když jsi k nám přišla!“ připomněl jí. „Omlouvám se, lorde, ale nestihla jsem se ráno řádně upravit!“ zamumlala se sklopenou hlavou. „Proč to?“ otázal se se zájmem. Nedovedl si představit žádnou situaci, která by Celebrían přiměla objevit se mimo své komnaty v tomto stavu. „Vzbudily mě přípravy k odjezdu a pak mi služebná řekla, že odjíždí i manžel. Chtěla jsem se s ním aspoň rozloučit.“ vysvětlovala tiše. Elrond se zachmuřil. „Elrohir ti o tom neřekl?“ Mlčky potřásla hlavou. Elrond chvíli přemýšlel. „Jak vypadá vaše manželství?“ zeptal se náhle.
Markéta upřela na svého tchána překvapený pohled. Takový dotaz rozhodně nečekala. „Nemyslím, že by vám do toho něco bylo!“ vypravila ze sebe nejistě. „Týkají se mě všechny věci, které mohou ovlivnit chod Imladris! A sem rozhodně patří i to, že se paní objevuje …, no, řekněme poněkud neupravená na veřejnosti!“ Markéta se několikrát nadechla. „Můžeme říci, že máme určité neshody.“ přiznala neochotně. „Chápu. Ohledně čeho?“ otázal se tmavovlasý lord přímo. „Já vlastně ani nevím.“ hlesla nešťastně. „Asi ničeho a všeho …“ Znělo to sice divně, ale přesně to vystihovalo situaci. Elrond pokýval hlavou. „Jaká byla jeho reakce na včerejší večer?“ Markéta polkla. „Byl rozezlen. Hodně rozezlen.“ Uhnula pohledem. „Nerozumím, ale proč.“ dodala zamyšleně. „Dotklo se ho, žes zpochybnila jeho loajalitu ke mně a to ještě přede všemi jeho blízkými.“ vysvětlil jí klidně. Pohlédla na lorda Elronda. „Tak jsem to ale nemyslela! Jen jsem chtěla, aby si uvědomil, že muži mého otce třeba nemají jinou volbu!“ Její tchán ji gestem přerušil. „Vím. A nejen já. Problém ovšem je, žes mu tento argument sdělila veřejně! Nediv se tedy, žes ho rozčílila. A to natolik, že ti dokonce ani nesdělil, že odjíždí pryč.“
Tipů: 8
» 20.02.12
» komentářů: 2
» čteno: 593(7)
» posláno: 0


» 21.02.2012 - 02:41
... dnes dovol jen prosté - děkuji za Tvou pohádku, Er ... moc dobře, že ještě existují příběhy se šťastným koncem ...
» 21.02.2012 - 07:04
Bambulka: ... stejně prosté - děkuji ... Šťastné konce jsou, jen se občas zdá, že jich není moc ... a proto jsou tu pohádky :-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
« jméno
« heslo
» Registrace
» Zapomenuté heslo?
narozeniny
Suzie [10]


© 2011 - 2021 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.