Nathaniel (5) + Renidan (6)

Nathaniel (5)
„Ahoj.“
„Čau Nathe, tohle je Suzanne, je tu nová.“
„Ahoj Suzanne. Já jsem Nathaniel,“ natáhl k ní ruku.
„Ahoj. Suzanne.“
Zvědavě si vysokého hnědovlasého chlapce prohlížela. Jeho bleděmodré oči se na ni usmívaly.
„Rád tě poznávám. Jak dlouho už v našem městě jsi?“
„Přistěhovali jsme se předevčírem.“
„A jak se ti tu zatím líbí?“
„Je to zajímavé místo.“
„To se ti zdá. Až tu budeš dýl, zjistíš, že tu je docela nuda.
Suzanne pokrčila rameny.
„Určitě to nebude tak hrozné.“
„Nath bydlí blízko nás. Musíš nás seznámit se svým bratrem,“ usmála se Nicolette.
„Jen co ho někde uvidím,“ zasmála se Suzanne nejistě. Ona si na časté změny bydliště a škol, na rozdíl od svého bratra, nezvykla a byla pořád nervózní.
Stefan zrovna vyšel z jedné třídy a po jeho boku šla hezká hnědovláska.
„Stefane!“
Otočil se na sestru, slyšel ji i přes halas na chodbě, něco rychle prohodil ke své společnici a vydal se skrz proudy studentů k Suzanne.
„Ahoj. Chci ti představit Nicolette a Nathaniela. Tohle je můj bratr Stefan.“
„Ahoj,“ usmál se Stefan zdvořile. Suzanne však věnoval káravý pohled. Ta jen pokrčila rameny.
„Ahoj Stefane, ráda tě poznávám.“
„Já tebe taky, Nicolette.“
„Ahoj,“ pozdravil ho Nathaniel.
„Čau. Musím jít, uvidíme se doma Suz. Ahoj.“
Přešel chodbou zpět k čekající Elene.
„Kdo je ta holka?“ zamračila se Suzanne.
„Elene Finlisová. Docela milá holka,“ odpověděl Nath.
„Jo, jedna z těch, s nimiž chodil,“ mrkla Nica na Suz spiklenecky.
„Nepřeháněj. Říkáš to tak, jako bych chodil se všema holkama na škole.“
„No a ne? Teda pokud vynecháš mě,“ zasmála se Nica. „Pojďte na oběd!“ vyhrkla dříve, než stihl Nathan namítnout něco na svoji obranu.
Popadla Suzanne za ruku a táhla ji směrem k jídelně.

Renidan (6)
„Rene, tohle je Suzanne. Je tu nová.“
„Ahoj Suzanne,“ usmál se na ni.
Nath se posadil vedle svého spolužáka, Suzanne s Nicolette proti nim.
Suzanne nedůvěřivě pozorovala zvláštní hmotu na talíři.
„Ty chodíš do třídy s Nathanielem?“ zeptala se Rena a nabrala trochu jídla na lžíci.
„Jo. Bejt tebou, ani se to nesnažím jíst,“ ukázal k jejímu talíři. „My už se to jenom vezmem a potom odnesem.“
Suzanne jídlo vložila do úst a ušklíbla se.
„Máš pravdu. Je to hnusný!“
Rychle položila lžíci a za smíchu těch třech odcházela od stolu.
„Takže je to ona Nicolette?“ naklonil se k ní Ren.
„Ano. Téměř na 100%.“
„Potřebujeme jistotu,“ zamračil se Nath.
„Já vím. Ale z ní i z jejího bratra sálá něco..."
„Energie," doplnil ji Nath.
"Jo, ale to nám k ničemu není,“ ušklíbl se Ren.
„Nebyla bych si tím jistá,“ usmála se Nica. „Jen musíme jejího brášku trochu dostat k nám.“
„Nezdá se moc kamarádský.“
„To rozhodně ne.“
„To nějak zmákneme,“ kývl hlavou Ren.
„To je přece jasné,“ protočila Nica oči.
Renidan si rukou prohrábl svoje černé vlasy s prameny v tmavě hnědé barvě.