len v pokoji...

slunce stékalo po domě
jako zlatá barva
po malovaném džbáně
a pihy stínů
sem tam roztroušené
zdůrazňovaly síly světla…

ona opírala
svou mladistvou bradu
o marcipánový šuplík
a tvářila se unaveně
jako by se pokládala
za součástku
co by se nejraději
co nejdřív odporoučela…

nekonečně
se zvedala z podlahy
kde ukusovala nohy
od perníkového stolu
a malovala bohy
poněkud malátně
se zadívala do prostoru
ale pak si připomněla že
mens sana in corpore sano
ve zdravém těle zdravý duch
otočila se
zakopla o sklenku vody
cudně zaklela
a vyběhla z pokoje
do nyvého ráje
dřímotného nebe
obzvláště půvabná dívka
šťastné dítě léta
vychovaná v kultu vzpomínek
a ne peněz
žít podle zásady
noblesse oblige…

ledva mne uviděla
obdarovala mne polibkem
a poté se vedle ní
jeden žnec změnil
na nehmotného figuranta
takže vypadám
že jsem byl seslán na zem
ne proto abych makal
s pytlem na hlavě
ale abych trochu zpestřil
prastarý obraz ženy
a zrajícího pole…