monomaniecká?...
ne tak docela...
» autor: enigman |
tma se prohloubila
a já tiše našlapoval
abych nenarušil
půlnoční šlechtění lesních víl
rozčesáváním stříbřitých vlasů
a jejich povídání
o pěkných chlapcích
co žijí v údolí
v opalizujících domcích…
došel jsem
na své oblíbené místo
usadil se v kamenném křesle
a zíral za nebe
na ní…
měla snědý citlivý obličej
a vlasy řecké sochy
jež ztmavly nocí
vytáhla pouzdro z jadeitu
zapálila si cigaretu
a já se ocitl ve spárech
jejího temperamentu…
po chvíli mi došlo
že otázku směřující k ní
nevydám pohledem
ale vyslovením
čím tě muži zahrnují?...
mluví o mně v ohromení
že jsem duchem krásy…
to mě nepřekvapuje
to se ti daří
co jim odpovídáš?...
klidně s nimi souhlasím
celý život v podstatě míří
k jedné frázi
a potom ustupují...
vidím Issue
že jsi jedna z mála
co má fantazii a kuráž
držet se svého přesvědčení…
ona mezitím
vyvrátila oči k nebi
na chvíli strnula jako ukřižovaná
a zlehka opsala temnou parabolu…
vím chce to odvahu
odvahu učinit něco šíleného
odvahu jako životní zákonitost
odvahu prodírat se šedou mlhou
a překonávat nejen lidi
ale i okolnosti
věřit ve svou odolnost
věřit že objevíš radost a spontánnosti…
odněkud se přilinula
splývavá melodie
chvílemi kolísavá a lkající
jako tanec smrti
v srdci černé díry
přebíjená bouřlivou a jásající
a my se roztančili proti sobě
v soustředných kruzích…
a já tiše našlapoval
abych nenarušil
půlnoční šlechtění lesních víl
rozčesáváním stříbřitých vlasů
a jejich povídání
o pěkných chlapcích
co žijí v údolí
v opalizujících domcích…
došel jsem
na své oblíbené místo
usadil se v kamenném křesle
a zíral za nebe
na ní…
měla snědý citlivý obličej
a vlasy řecké sochy
jež ztmavly nocí
vytáhla pouzdro z jadeitu
zapálila si cigaretu
a já se ocitl ve spárech
jejího temperamentu…
po chvíli mi došlo
že otázku směřující k ní
nevydám pohledem
ale vyslovením
čím tě muži zahrnují?...
mluví o mně v ohromení
že jsem duchem krásy…
to mě nepřekvapuje
to se ti daří
co jim odpovídáš?...
klidně s nimi souhlasím
celý život v podstatě míří
k jedné frázi
a potom ustupují...
vidím Issue
že jsi jedna z mála
co má fantazii a kuráž
držet se svého přesvědčení…
ona mezitím
vyvrátila oči k nebi
na chvíli strnula jako ukřižovaná
a zlehka opsala temnou parabolu…
vím chce to odvahu
odvahu učinit něco šíleného
odvahu jako životní zákonitost
odvahu prodírat se šedou mlhou
a překonávat nejen lidi
ale i okolnosti
věřit ve svou odolnost
věřit že objevíš radost a spontánnosti…
odněkud se přilinula
splývavá melodie
chvílemi kolísavá a lkající
jako tanec smrti
v srdci černé díry
přebíjená bouřlivou a jásající
a my se roztančili proti sobě
v soustředných kruzích…
Tipů: 35
» 18.02.12
» komentářů: 14
» čteno: 841(29)
» posláno: 0
» nahlásit
» 18.02.2012 - 08:43

***
k sobě a přesto každý sám
někdy je naplněním vzdání se
život na Zemi, místo létání... ke hvězdám ...
jenže ...
***
a tohle mi teď z ní v uších ... a vlastně... to lítání tam je taky ;-)
http://www.youtube.com/watch?v=x_HYgc_FfDc
A Tvá báseň je... prostě krásná...*-)
k sobě a přesto každý sám
někdy je naplněním vzdání se
život na Zemi, místo létání... ke hvězdám ...
jenže ...
***
a tohle mi teď z ní v uších ... a vlastně... to lítání tam je taky ;-)
http://www.youtube.com/watch?v=x_HYgc_FfDc
A Tvá báseň je... prostě krásná...*-)
» 19.03.2012 - 14:23

V soustředném kruhu tančím ráda
je totiž myšlenkově svobodný
jak dny v osvícení
jak něha na zápěstích
jak portské v lesním stínu..Alseste
nebeská zdviž
co mne v ní povozíš..ano
ráno z mlhy utkám ti košili
provoněnou borůvkami
temně modrou jak tajemství
podobenství ženství zahalí tě
ani vrše,ani sítě však
tak nevoní..
jsem květ mandloní ..drobný
v kapkách noční rosy ukrytý
co tančívá u paty kamenného křesla
kdy?.......vždy..:-)
je totiž myšlenkově svobodný
jak dny v osvícení
jak něha na zápěstích
jak portské v lesním stínu..Alseste
nebeská zdviž
co mne v ní povozíš..ano
ráno z mlhy utkám ti košili
provoněnou borůvkami
temně modrou jak tajemství
podobenství ženství zahalí tě
ani vrše,ani sítě však
tak nevoní..
jsem květ mandloní ..drobný
v kapkách noční rosy ukrytý
co tančívá u paty kamenného křesla
kdy?.......vždy..:-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: mřížkou... | Následující: len v pokoji...