Zkouška orchestru

Vůně parfému
a odér pánských mokasín...
Štěbetem dam a sem tam slovem pánů
plní se zvolna starodávná síň.

Ku světlu se derou
nástroje a party,
je tu chvíle pro Dvořáka,
chvíle pro Mozarty.

Probudit ruce bude třeba
a naladit je ke hře,
k symbióze tónů,
bez chyb, bez rozepře.

Melodie k rozehřátí
vzduchem sálu zkusmo zazní,
housle koňským ohonem jsou hnány
a vedle piští klarinety-blázni.

Náhlá disonance pantů dveří
a pak vchází ON!
Taktovky lesk v dlani
a v hlavě tónů milion.

Dobrý den, přátelé mí drazí!
Všichni připraveni?
Ať daří se nám dílo,
nad naši hru ať není!

Klap, klap, klap,
už hůlka kouzelná do útoku velí,
v čele smělých strun je šik,
vprostřed dechy a vzadu místo pro činely.

Jat do náruče tónů
v úžasu poslouchám,
otvírá se nebe,
hudbou vře velechrám.

Nad symfonický orchestr
věc složitější neznám,
i když divů přírody
či techniky mám seznam.

Sto nezávislých bytostí
vedeno je zkušenostmi, talentem a pílí...
Dnes všichni přání dirigenta
i touhu vlastních srdcí
v souznění cele naplnili.