Pocta básníkům hudby

Když hudba minulých století
k mým uším laskavě doletí,
nemohu odolat - naslouchám,
tiše a dojat poslouchám
a lepším zdá se být svět.

Všechny ty nádherné tóny,
housle, trubky i zvony,
ten hudbou stvořený vonící květ,
co mého sluchu je lahodný med,
pohádku hudby zná vyprávět.

Pohádky dětství už dávno jsou pryč,
proto já rád našel od hudby klíč.
Ona je něžná a hřejivá,
někdy pak prudká i mazlivá,
snaží se zlepšit můj života čas.

Jsem jejím svobodným otrokem
a dnes, tak jako před rokem,
ji poslouchám, vstřebávám, piju,
jen díky hudbě já vlastně žiju.
Nachází to lepší v nás...

Díky, páni skladatelé!
Smetano, Dvořáku, Mendelssohne...

Díky, moji interpreti!
Suku, Hudečku, Karsi...