Tak dlouho bez Tebe

Už dlouho Tě vídám
jen ve svých snách,
jako květ krásný
v zahradách,
však do našeho setkání
zbývá až příliš mnoho dní,
kdo ví, kdy přijde poslední...

Tak není divu,
že touha mého těla,
pomalu už překypěla,
chce laskat Tvoje vnady.
Však právě teď a tady
mám jen Tvou fotku ze zahrady,
jak u bazénu vprostřed trávy
nabízíš slunci bez zábrany,
cos jako žena zdědila.
Ne, úplně nahá jsi nebyla.
Ve vlasech věneček z kopretin
a ňadra Tvá vrhají ostrý stín
na tajemná místa úžlabin.

Nepomáhá už žádný rým,
ba ani pohár drahých vín,
když ve slabinách houstne dým,
chce to akci, chce to čin.

Zavírám oči a vidím Tvé tělo,
teď touhu mou rychle rozeznělo,
jsem zase s Tebou, v představách,
ohony komet a hvězdný prach,
Tvé slzy štěstí na řasách.

Vesmírný okraj rychle se blíží,
tak krásně se létá s Tebou v beztíži,
v systému planet naší lásky
už slyším zpívat sedmihlásky,
pak úžasná chvíle sametová,
když vybuchne moje supernova.

Až rozdýchám krásu létání,
našich těl kosmická poznání,
pošlu za Tebou slova díků,
představy setřu do ručníku...