v pokušení...

žil jsem v domnění
že se blížím ke středu
když mne zarazilo zvonění
zvedl jsem telefon
a kovový hlas mi oznámil
mýlíš se
vesmír nemá ústředí
dojdi k věžím
vyhlížej housle
a vyčkej na dívku
ona prostupuje vším...

zavěsil jsem
prošel galerií
kolem dvou zikkuratů
a pak
u jednoho obrazu
uviděl housle
zněly
i když bylo jasné
že na ně nikdo nehraje...

zjevila se náhle
pod obrazem
mezi námi
jsou lidé
co nejsou mezi námi
kam patříš ty?...

já nepatřím nikam
přeložil jsem sako přes tašku
vzdal hold svému bohovi
usadil se pod slunečník
a objednal
dvě pressa
ve dvou šálcích...

na sloupku se vinuli draci
fontána chtivě prýštila
a já ji mlčky pozoroval
měla bílé vlasy
s brýlemi
bílý deštník
průsvitnou pláštěnku
pod kterou byla nahá
a na zrcadlovém pozadí
bylo vidět její smyslné pozadí...

ona mezitím
ledabyle přehodila šálky
a povídá
víš kdo je nejlepším přítelem ženy?
diamanty...

mám to co potřebuješ
a shýbl jsem se k tašce...

usmála se
vím
viděla jsem tě v dole
ale tyhle já nepotřebuji
protože
možná tím diamantem
budeš ty...