zrající...

chladný dech kamen
s náplní mrazu
vychrlil svou dávku do ramen
za okny mlčky postávají stromy
ztuhlé jinovatkou
a já válečník s měsícem
připevněným k ruce
coby stříbrným štítem
proti tomu kdo bojuje
ležím s hlavou na polštáři
vedle vázy
připravený k otevření
bludiště zámku
co připomíná rozkrojenou hlávku zelí...

zaujatě pozoruji
jak se ona venku odhaluje
ve své přirozenosti
z temných pohoří
vyklenutá
obzvlášť štíhlá
obnažená proudem světla
stropního světlíku
jako zem v ranním oparu
stále víc svěží...

dosud nedotčená
sytě zelená
v pozvolné proměně
ve stoupajícím slunci
do zlatova
s vystupujícím vzkazem
na boku
možná jak porozumět
tvorbě hvězd
v průsvitných šatech
jež s plývají až k patě...

usmála se
nechceš si přečíst
co je tam napsané?...

má Gliese...