Harfa Tobě upsaná

Vzduch se chvěl jako struna středověké loutny
oči plavaly
zvážil jsem slovo
bylo těžké jako naše kroky
v pavučině utkané
na cestách sebrané
jak včelí křídla vznášíme se
Nad extází spánku pak musíme se svlékat
sami před sebou
před zrcadlem svátostí
Pak padlé jsou rozkoše na antických scénách
a my jen čteme nad ránem opilé příběhy
o milování do smrti
o smrti do milování
Souhra nahých srdcí spustila stýskání
a vzduch se chvěl jak něha harfě upsaná