Rozněžnělá kočka

Schyluje se v tvých spáncích k šelestu beztíže
celou noc se tě a sama sebe ptám
v jakém čase jsi to žil
jsem tu jak lvice
co líže si virtuálně své neviditelné rány
pojď ke mně skrze křehké spánky
skrze naše bloudění na tomto světě
co zůstalo za okenními rámy a oprýskanou zdí
pak proměň se ve stříbrného osvíceného sokola
co svými letkami dosáhne mého raněného klína
přišpendli si nadhled a elegantní kabelku moudrosti
štípni se do srdce a do křídel vlož jelení lůj a lesk mých rtů
mne to strašně láká - prožít ten adrenalin lidského bytí