Sluneční paseky
2002
» autor: Martin Kredba |
Souhra bílých racků
jako mrtvé a slepené duše
a obloha svým zrcadlem
vstupuje do tvých kolejí
oči se lesknou
bez pravdy v pravdě
jako plášť jablka jenž se unavil
Svým blouděním stárne
když déšť tancuje na jeho území
a po svém spadnutí do hebké trávy
jako kapka likéru z alejí se vypaří
a jsme nazí
a je ustláno na slunečních pasekách
jako mrtvé a slepené duše
a obloha svým zrcadlem
vstupuje do tvých kolejí
oči se lesknou
bez pravdy v pravdě
jako plášť jablka jenž se unavil
Svým blouděním stárne
když déšť tancuje na jeho území
a po svém spadnutí do hebké trávy
jako kapka likéru z alejí se vypaří
a jsme nazí
a je ustláno na slunečních pasekách
Tipů: 11
» 11.02.12
» komentářů: 1
» čteno: 761(17)
» posláno: 0
» nahlásit
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Procitat | Následující: Harfa Tobě upsaná