Vyznání

V puklinách kůry
vrby tajemné,
pod tíhou života
lehce shrbené
tam u jezera modravého,
já našel kousek
srdce Tvého,
co zanechalas kdysi
ve zdejším kraji.
Vždy s úžasem opájím se
Tvými jinotaji,
když v nejedné své básni
lásku vyznalas mu.
A v oněch verších
i ve splněném svém snu
já našel radost srdce citlivého,
v rytmu jeho tepů
spatřil jsem čistou duši přítele,
moudrého a laskavého.

Do světa teď křičím
a snad to nepřeženu:
Miluji Tvého člověka,
miluji Tvou ženu!

Do zástavy na oplátku
já dám své srdce Tobě,
vrátíš mi ho,
až na čerstvém hrobě
první květiny mi položíš.

Jen Ty, má lásko,
všechno smíš...