Procitat

Procitám tvým uzemím, kde napadl sníh
svými vločkami pohladil Mrtvé duše od Gogola
a pak rozplynul se ve vlasech dnů
na polstrovaných pohovkách vlaků

Gramofon srká vzduch
tak stydlivě
jak spící rotace modrých očí
které utíkají do našich životů
aby se našly

Večernice uplavala nám proti proudu
jak kůrka z tvé duše
jak socha bez hranic
protančím tvým potokem
a mrtvé oblázky jak lidé se probudí
V klíně neonových světel zápasíme o čas
jenž se zastavil v copáncích nebes
kam vítr unesl tvůj pláč