David a stařec

David a stařec

Je Florencie, Madonna mia!
Piazza della Signoria
Na starce jež tam kávu pívá
Mladík se dívá zeshora

Ten mladík hledí odhodlaně
Očima svýma z mramoru
Stařec si kávou hřeje dlaně
A vzhlíží k němu nahoru

Dívá se na tu sochu krásnou
Chlapce s tváří jak obrázek.
V té tváři hledá pravdu jasnou
Odpověď na změť otázek

Co vedlo, chlapče, mistra dláto?
Kdo řekl mu, jak byl jsi znám?
Jak věděl, žes byl mladík krásný
Když nikdy nebyls malován?

A tušil Mistr, či snad věděl,
kde s prakem svým jsi tenkrát stál?
Nebo se nikdy nedozvěděl,
žes zrádce, Saul že byl tvůj král

Že patřils mezi Filištíny,
stejně tak jako Goliáš?
O tobě víme celkem mnoho,
však Goliáše jen ty znáš.

My víme, žes byl vůdce zdatný
Že o svůj lid zásluhy máš.
Víme žes mnoho mužů pobil.
Řekni, který byl Goliáš?

Řekni Davide, jak to bylo?
Řekni mi: „Starče, pravdudíš.“
Dál budu zřít jen Mistra dílo
A otázky neuslyšíš.

Jak turista zde budu sedět
A hledět na tě nahoru.
Mé pochyby mi spáti dají
Nádherný kuse mramoru.

Setmělo se a večer chladný
Usedl do všech města koutů.
Lidé šli spát a město ztichlo
Stařec a David stále jsou tu.

Ten stařec trpělivě čeká.
Odpověď na své pochyby.
Až k ránu slyší arogantni:
„Jsem David. Symbol bez chyby.“