Aleje

Aleje.

Jako někdo sbírá známky či nálepky, já sbírám aleje. Nenosím si je, samozřejmě domů. Nebo snad přeci. Ale jen v hlavě. Když se mi, náhodou, zdá hezký sen, většinou se odehrává někde venku. V aleji. Bohužel, takových snů, mnoho nemívám. Je to pech. Alejí znám více, než mám hezkých snů…Některé si pamatuji již z mládí. Ale tehdy mě ještě tak neoslovovaly. Nebral jsem je, tak jako je tomu dnes, jako symbol. Symbol víry. Mě tak totiž oslovují.
Nehledě na účelovost toho, že někdo sází strom do řad kokem cesty, má tato činnost ještě jiné a mě se zdá, že důležitější důsledky. Muž má, podle jednoho moudrého pořekadla, postavit dům, zasadit strom a zplodit syna.
Postavit dům. Zajisté .Zajištění úkrytu a azylu je velmi důležitou nutností v lidském životě. Založení rodiny ani netřeba komentovat. Ale proč zasadit strom? Ono je to, velice důležité. Když sázíte strom, velice často, jej totiž, nesázíte pro sebe. Děláte něco, co ocení až někdo, kdo přijde po vás. Jsou sice i krátkodobé investice v podobě ovocných stromů, ale ty se musí obnovovat a tak výsledek je stejný. Zasazením dubu, však člověk nejen utváří krajinu ale také ukazuje budoucím směr své cesty. Svou víru v to, že ten směr je správný. Dub je totiž strom, který je snazší obejít, než porazit. Je proto ideálním na aleje. Jediná potíž je v tom, že pokud zasadíte dubovou alej, je velmi nepravděpodobné, že stín těch stromů tady bude ochlazovat vaše temeno. A o tom, to celé je.
Jezdím autem na svoji zahradu. Cesta z Budějovic se dá ujet za dvacet minut. Pokud spěcháte. Já ji však jezdím mnohem déle Cesta vede kolem Vltavy. Většinou lesem. Starý, smíšeným lesem. Duby, buky. Smrk, borovice, modříny.prostě nádhera. A když, skoro na konci cesty, vyjedu z lesa, čeká tam. Alej. Stará, zdravá a krásná, kilometrová alej.
Lípy. Majestátní stromy ve dvou řadách, kolem, kroutící se, silnice. Nedokáži odhadnout stáří těch stromů. Desítky let tu ani nehrají roli. Tu krásu zde totiž nikdo nestvořil pro sebe. Přes to si postavil pomník. Nádherný, zelený, vonící. A praktický. Na rozdíl od jiných pomníků, nikdo netouží po tom jej rozmetat. Lidé poklidně respektují zatáčky, na které jinde hubují. No, hádejte se se stoletou lípou.. A ta krása. Les kterým jsem projel, býval panskou oborou. Proto má řád a je udržován v dobrém stavu. Ale alej, ta nevede k žádnému sídlu šlechty. Končí v malé vsi s malým kostelem, jenž dává vsi jméno. A přece někdo nelitoval času a zasadil kolem cesty tu nádheru.
Jsem poměrně toulavá osoba. Snažím se k toulání využít každý vhodný čas. Při tom objevuji spoustu míst, na nichž jsem již i byl, z jiného úhlu pohledu. Nedávno jsem nedaleko od města, mezi dvěmi vesničkami objevil novou silnici. Rovnou. jako podle pravítka. Jen tak na dvě auta, Ale kolem ní, byly, v dokonalých rozestupech zasazeny dvě řady stromů. Ne však ovocných stromů. Javorů. Potěšilo mě to. Někomu záleží na tom, jak to bude až on nebude. Věří. Věří tomu, že zasadit stromy do řady, je dobré. Ukazuje směr své cesty. A ostatním nabízí její sdílení. Nebo jen stín stromů, které snad budou jeho pomníkem, až on tady nebude.