Rozjímání

Vše, co máš, není jisté a může zmizet,
stačí, když vodní sloupec přestane mít tlak,
když do sloupu elektrického vedení udeří blesk,
když mořská voda přestane žít s litosférou v míru.

Jako racek odrazí se od tyrkysové hladiny
a s kořistí vzlétne do plynových výšin
i muzika, kterou překonáváš hráze všednosti,
i ta může náhle utichnout...

Vlasy a dlaně, na který jsi zvyklý
a rozlité sklenky vína
ženská vůně
a politické teorie stárnoucích státníků,
kteří hledají smysl ekonomické základny
a sociálních hodnot.

Jsme pouzí návštěvníci v přízraku vesmírných přání,
Měsíc a Mars jsou zatím příliš daleko
a jejich sféry tuze neznámé,
není to pouze náš domov,
kde zpívají mořské proudy
o láskách moudrých delfínů
a vzduch bývá provoněný cigaretami
a benzínovým odérem, zkažeností a také ctností,
kde voda a slunce probudí žízeň rostlin,
ptáků, zvířat a lidí
Není to klon lidského potu,
který dáváme do našich tužeb
a snažení, cílů a rouhání...

Je to jen snaha překlenout to,
co nás tíží
jako bludný kořen náboženských pravd
jako filosofická doktrína
a láska ve zdích Athénského Parthenonu
Slunce je nedostižné
a jednou jeho tělo možná praskne -
v lávě vysoké teploty
a nebeské sestry spolkne v jednom věku
a určí nový směr vesmírným drahám jen v okamžiku
a pak Země naším domovem navždy,
ale navždy zůstane.