Pod imladrijskou hvězdou

Kapitola 26: Lord Glorfindel přeje Elrohirovi šťastnou cestu ...
» autorka: erestor
Glorfindel se vracel ze cvičiště, když zahlédl Elrohira, jak kráčí ke stájím. To ho zarazilo. Neměl by být u Elladana? Nebo se aspoň snažit omluvit Markétě? Erestor mu už stačil sdělit, co se u léčitelů dnes v noci odehrálo. Elrohirova reakce byla dost silná i na jeho vkus. Velitel imladrijských sil se vydal za synem svého vládce. Pohodlně se opřel o veřeje a se zájmem sledoval, jak sedlá svého oře. „Kampak se chystáš?“ zeptal se zvědavě.
Elrohir sebou trhl a vyčítavě pohlédl na zlatovlasého kapitána. „Chci si vyjet!“ Nějak mu nehodlal svěřovat, že si jede hledat ženu. Jenže Glorfindel se jen tak nedal. „Neměl bys být spíš u bratra?“ otázal se klidně. „Otec mě ubezpečil, že se z toho dostane!“ Mladší Elf se trochu dotčeně ohradil. „Ach, tak! Takže já si to shrnu! Tvůj bratr je stále ještě v bezvědomí a ty se chystáš na výlet? Opravdu dojemné, jak ti na něm záleží!“ založil si ruce na prsou. Elrohir po něm střelil očima. „Takhle to není!“ odvětil tiše. „Já … prostě musím jet, chápeš?“ upřel na svého někdejšího učitele takřka prosebný pohled. Ten ho ale zcela ignoroval. „Proč?“ Elrohir si povzdechl. „Markéta odešla …“ přiznal zahanbeně.
Glorfindel měl co dělat, aby skryl své překvapení. U všech Valar! Ta holka byla dost výbušná, ale přece jen tohle od ní nečekal. I když po tom, jak se k ní její manžel zachoval, se tomu ani příliš nedivil. „A kde ji chceš hledat?“ promluvil po chvíli. „To netuším … vzala si koně, tak může být kdekoliv …“ pronesl Elrohir bezradně. „A co pak? Myslím, až ji najdeš?“ Jeho otázka Elrohira očividně zaskočila. „Ještě jsem o tom moc nepřemýšlel …“ pronesl rozpačitě, ale pak se sebral. „Schytá to za to, že odešla, aniž by mi o tom řekla …“ Glorfindel se zasmušil. „Elrohire! Udělala z tebe hlupáka, souhlasím, ale patřilo ti to!“ okřikl ho rázně. „A varuji tě! Jestli zjistím, žes na ni byť jen prstem sáhl, tak to schytáš ty ode mě! A mohu ti slíbit, že se ti zamlouvat nebude!“
Elrohir jen zíral. Kdyby měl hádat, kdo by mu vyčetl přílišnou tvrdost k Markétě, tak by si rozhodně na Glorfindela nevsadil. „Ale ona se přece provinila …“ začal, ale nebylo mu dopřáno dokončit větu. „Tak ona se provinila?!“ zahromoval imladrijský kapitán a elfský princ se bezděky přikrčil. „A čímpak, prosím tě? Strachem o tebe? Nebo snad tím, že ti chtěla pomoct?“ Elrohir jen zamrkal, ale po chvíli se přece jen vzchopil. „Ano, máš pravdu! Jsem osel! To už mi ostatně řekl i otec, ale teď bych rád jel najít svoji ženu! Pokud ti to ovšem nevadí?!“
Glorfindel si zamyšleně prohlížel Elrohira. Vypadal, jako by se o Markétu skutečně strachoval. To bylo dobré znamení! A on by mu to ze srdce přál! Vždyť tolikrát litoval Elronda s Celebrían! Jistě, většině obyvatel Imladris bylo více líto Elronda, ale on se na to díval i z jejího pohledu. „Buď hodně opatrný, co jí řekneš, až ji najdeš!“ Tedy pokud ji vůbec najdeš! dodal pro sebe. „Jeď! A hodně štěstí!“ popřál mu. Sledoval, jak se Elrohir vyhoupl do sedla. „Dávej mi tu pozor na Elladana, ano?“ Glorfindel se pousmál. „Bez obav!“
Elrohir pobídl koně do trysku a vyjel z brány. Neměl ani tušení, kam ho cesta zavede, ale věděl, že prostě musí svoji ženu najít. Najednou pochopil, že ona je pro něj tou jednou jedinou. Byl vyděšený jako ještě nikdy ve svém dlouhém životě. Ještě včera měl všechno, co si mohl jen přát. Bratra, bez kterého si nedovedl představit svůj život, a manželku, která mu nabízela svoji lásku. A všechno to ztratil během několika okamžiků. Nejdřív ti zmetci zranili Elladana a Markéta ho opustila kvůli té jeho proklaté prchlivosti! Kdyby uvažoval, aspoň trochu, tak všechno mohlo být jinak! Najednou si nedokázal představit, že by ji už nikdy neměl vidět. Teď litoval své strohosti i každé vteřiny, kterou s ní vědomě odmítl strávit. Jak rád by to nyní napravil! Před očima se mu mihla její tvář, když spolu seděli v tom zahradním altánku. Vybavil si, jak se jí slunce, které dovnitř pronikalo stříškou, odráželo ve vlasech. Slyšel její sladký hlas i zvonivý smích … Nechápal, jak mohl být tak zabedněný! Ona se ze všech sil pokoušela plnit jejich dohodu o tom, že se budou snažit se poznat, zatímco on se … Dost! okřikl se v duchu. … se choval jako pitomec! jeho vnitřní hlas ochotně dokončil tu myšlenku.
Tipů: 10
» 09.02.12
» komentářů: 0
» čteno: 693(5)
» posláno: 0


Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.

© 2011 - 2020 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.