Umění lásky

Pomněnkové oči, vlasy rozslaměné,
nad kotníky šaty s kvítky rozrazilu,
tak u lesní tůně, vánkem rozvlněné,
spatřil starý poutník krásnou, lidskou vílu.

Ukryl on se nedaleko do stínu mladé břízky,
když na cestě odpočinek tělu dopřát chtěl,
ze sna probudil se právě a krásný obraz blízký
mu ve vzpomínkách jarých srdce rozezněl.

Botky z lýka dívka odložila, bosou nohou mazlila se s travou,
přizvedla lem šatů, do tůňky vstoupila,
ochladila vodou horkou hlavu plavou,
rozrazilu kvítky vláhou zkropila.

Jak obezřetná laň rozhlédla se kolem,
však žhavost polední hned ostych překonává,
pestrých šatů louku už má u svých kolen,
své půvaby světu na odiv teď dává.

Pleť nahého těla jasní temné stíny,
šťastný, mladý smích zní svěží dubinou,
na pozadí lesa křivky gazeliny
vábí zraky muže, jež na nich spočinou.

Muž šedinami kvete, již znaven tíhou bytí,
ta žena před ním skutečná je či snad pouhý sen?
Zavzpomíná vděčen na radosti žití,
z úst dere se mu nevědomky přehluboký sten.

Dívka pohlédne v tu stranu, kde v skrytu vetřelec.
Šatem zakryje si ňadra svá a klín,
pak kráčí klidně, na tváři ruměnec,
až v místa, kde se rozprostírá břízy temný stín.

Když po kratičké chvíli zrak přítmí uvykne,
muže postaršího spatří, vzrůstu statného.
On omluvu svou pohledem němě vykřikne,
oči jeho hladí, laskavých je dlaní, srdce něžného.

Jeden pohled vzájemný a jiskra přeskočí,
dívka nechá poklesnout do klína svůj šat,
muž na dosah má mladých ňader snivá úbočí,
osud našich hrdinů teď možná bude spjat.

Poutník zdá se zaskočen činem plavovlásky:
Jsem starý, unavený muž. Co ode mne chceš?
Čekáš na zázraky?

Toužím po tvých horkých dlaních, chci dary tvojí lásky,
povídání, pousmání, výstup nad oblaky!
Mládenců jsem spousty měla, žádný neznal lásku.
Chtějí si jen ulevit, mít za pár minut vyřízeno.
Jsem jim jenom pro zábavu, holka na provázku,
a nazítří s ránem zapomenou moje jméno.
Cítím, že ty jiný jsi, něhou přímo voníš,
a vím také, že na lásku dost budeš míti sil.
Nad mé tělo toužící radostně se skloníš,
třeba jen, bys laskal mne a mnou zas hýčkán byl.

Řekni mi, má vílo, pod stinným březovím,
jaké je tvé jméno?
Zítra tě jím zase s láskou oslovím.
Tipů: 25
» 09.02.12
» komentářů: 15
» čteno: 541(24)
» posláno: 0


» 09.02.2012 - 08:37
oslavěné...
» 09.02.2012 - 09:00
když muž najde ženu..a žena muže...

ST
» 09.02.2012 - 09:12
nádhernoST...nebylo to v Novohradských horách?Chichi:))
» 09.02.2012 - 09:17
Krásnej moment. Líbí se mi to.ST
» 09.02.2012 - 09:18
Kde bydlí ta víla? ;-)
» 09.02.2012 - 10:24
máš STále plnou náruč laskání ...
» 09.02.2012 - 11:08
Co báseň, to perla!***
» 09.02.2012 - 11:52
Báseň ta jak od Erbena
hrubka se však v ní usídlila
ne poutník, křec postevník to je
co blaněmi vílu zahřeje
tam, kde bízka bělokorá
co rdí se, očka odkloněná
...závistí
ST ++
» 09.02.2012 - 13:27
Psát do komentáře verše
to fakt není třeba....prostě jen krása..♥ST♥.
» 09.02.2012 - 13:45
***
» 09.02.2012 - 16:07
...
pane jo, z jaké studnice krásy čerpá náš milý poustevník ??? :-)))
» 09.02.2012 - 17:17
Krásně povedená.
» 10.02.2012 - 00:12
ST!
» 11.02.2012 - 19:36
Vidím ten výjev z březoví,
Láska mu jméno napoví...
:o))
» 16.02.2012 - 07:59
:)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Lavička | Následující: Svatý grál

© 2011 - 2020 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.