Lavička» autor: poustevník Jirka |
Dřevěná lavička v parku.
Jaký je její svět?
Často je sama, jindy jak vrba zpovědná,
příběhy života mohla by vyprávět.
Příběhy smutné i děje veselé,
o zpěvu kosů v rozpuku jara,
příběhy hřejivé i chvíle zimavé,
sudička žití je v osudech tvará.
Stařenka shrbená usedá ztěžka,
pláčem si stěžuje, ztratila druha,
lavička podpírá v těžkostech bytí
slečnu, co sama je, samodruhá.
Maminka s kočárkem, v radosti zakletá,
na klíně kolébá toužené dítě
a student septimy, zasněný básník,
nožíkem ryje své MILUJI TĚ!
S malířem obrazů šeptem si povídá,
nabádá, svádí - dej více žluté!
Pod rouškou noci pak hostí své milence,
oděvy sňaty jsou, střevíce zuté.
Už roky prožívá životy s námi,
občas ji zkrápějí kapičky smutku,
více však Slunce ji po létech víská,
pro život v radosti, bez zármutku.
Jaký je její svět?
Často je sama, jindy jak vrba zpovědná,
příběhy života mohla by vyprávět.
Příběhy smutné i děje veselé,
o zpěvu kosů v rozpuku jara,
příběhy hřejivé i chvíle zimavé,
sudička žití je v osudech tvará.
Stařenka shrbená usedá ztěžka,
pláčem si stěžuje, ztratila druha,
lavička podpírá v těžkostech bytí
slečnu, co sama je, samodruhá.
Maminka s kočárkem, v radosti zakletá,
na klíně kolébá toužené dítě
a student septimy, zasněný básník,
nožíkem ryje své MILUJI TĚ!
S malířem obrazů šeptem si povídá,
nabádá, svádí - dej více žluté!
Pod rouškou noci pak hostí své milence,
oděvy sňaty jsou, střevíce zuté.
Už roky prožívá životy s námi,
občas ji zkrápějí kapičky smutku,
více však Slunce ji po létech víská,
pro život v radosti, bez zármutku.
Tipů: 27
» 08.02.12
» komentářů: 12
» čteno: 704(21)
» posláno: 0
» nahlásit
» 08.02.2012 - 09:26

A tak mi vytanulo i s hudebním doprovodem... kéž lavičko, kéž bys promluvila...
» 08.02.2012 - 14:01

Na lavičce v parku sedím
kdo přisedne?Smutná hledím
samotná tu nechci být
tam toho pána zkusím pozdravit...
"(ST)"
kdo přisedne?Smutná hledím
samotná tu nechci být
tam toho pána zkusím pozdravit...
"(ST)"
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Pokoj č. 9 | Následující: Umění lásky