Realita...

chvíle na dětské onkologii.. starší, jen si ji chci uchovat.. realita se mění, ten malý klučík svůj boj bohužel prohrál...
» autorka: zelená víla
Klaun se na mě směje
má červený nos
očima se pousměje
je zde asi
skvost

Žlutě se to tady tváří
voní
vteřinou
i červený strop mě pozdraví
oči
snad mi prominou

Pohladím psa sedícího plyšově u dveří
zadívám se do očí
bez řas
s rouškou na puse
bojím se víc znát

I já roušku mám
najednou
jen oči mluví
statečností bezednou

Modře se na mě usmívá
malá holčička
měla bych snad utonout
či podat jí sklíčka
aby vyfotila mě
růžově?

Usednu k ní
pod rouškou se usmívá
prozradily

oči

" Budeš tu se mnou?"
ptá se bez příkras

" Budu..."
chytá mě za ruku
a malý kluk se usadí
u mě
na klíně

V dlaních držím knihu
o pejskovi a kočičce
veršují pohádku o dortu
radost mají
nejvíce

...

Procházím se
tím jejich domovem
dotýkám se zdí
o sluníčko zavadím
toho mraku za ním
si nevšímám

Chytí mě za ruku
klučík
asi pět mu je
říká
" Pojď "
" něco ti ukážu , teto."

Má něžný stisk
jen jeho oči vidím
pod rouškou
opravdovosti

Představí mi maminku
a svůj domeček nad postelí
mi ukáže..

" Půjdeš se mnou dovnitř?"
Jdu,
sednu si a přikryji se peřinkou
tenkou jako
závěje

směje se s říká
" Tak, jak ti teto,
je??"

Postavím mu z kostek hrad
s okny
v sobě prosím o zázraky
usměji se
nad náznaky

" Teto??"
" Přijdeš zase?"
" Přijdu, Toníčku
namaluj mi zatím princeznu."

...

Pozdravím sestřičku
pak jen tiše posedím
když ke mně přisedne maminka
Toníka

" Mohu?? "
" Jistě.. podává mi ruku,
" Jsem Anna."
Vstávám ..
" Těší mě , jsem Eva. "
" Děkuji, že jste přišla i s dárky."
má jemné černé vlasy
oči havraní
řasami mluví
bolí mi to
ne víc
než jí
očima odpovídá
" Není zač "

" Je mu pět, jsme tu rok
střídavě
jsem unavená
Tonda, rád.."

Toník přiběhl i s Aničkou, Verčou a Adélkou
dávám jim plyšového psíka
a říkám
" Přijdu zas."
" A s živým."

" Fakt?"
" Fakt"
" I ty teto?"
I já...

...

Průsvitnou chvílí
majestátnosti příslibu
který mi
napověděl

Pojď s námi
tvořit
dny...
opravdově

...
Tipů: 39
» 08.02.12
» komentářů: 17
» čteno: 951(35)
» posláno: 0


» 08.02.2012 - 23:06
Slzy mi kanou po tváři. Také jsem s dcerou nesl dárky do
DFN na onkologii...
» 09.02.2012 - 06:26
smutek, vypsaný srdcem...
» 09.02.2012 - 07:17
***Tetičko, máš tak milosrdné srdíčko.., děkuji ti! :-))
» 09.02.2012 - 07:59
Brečím tu jak želva...moc dobře vím o čem píšeš,moc dobře Evi
jsou dny kdy proklínám boha za to,že musel nechat na světě tolik utrpení...a dětské oči mne provází i ve snu...
Jsi anděl na zemi a já zas půjdu taky na návštěvu..v dubnu a červeným nosem:-) protože chci ,aby se dětský oči zasmály...

St je málo
» 09.02.2012 - 08:42
Tak hrozně mě to vzalo, že prosil jsem, aby verše již skončily, byly nekonečné a slzy mé oko bezděky zalily, již dlouho tak vlhké smutkem nebyly.
Klaním se až k zemi, před tebou a dětmi všemi.
ST +!!!
» 09.02.2012 - 09:16
St..nemůžu víc..
» 09.02.2012 - 10:58
To stejně se uchová v srdíčku...na vždy...ST--je málo.
» 09.02.2012 - 11:38
Marně hledám vhodná slova...ST-a je to opravdu málo.
» 09.02.2012 - 13:08
Psáno vlastní krví.Krásné.
» 09.02.2012 - 17:08
Moc bolestivá báseňka,
» 09.02.2012 - 22:10
smysl života ... ty víš jak žít a pro koho ...
» 09.02.2012 - 23:32
1
Nevím, ale cosi mi říká, že jsem ji už četla, ale nic neztratila na své síle... jsem zdravotník a rozhodně ne zdeformovanej povoláním, vždycky mne takové osudy bolí a zanechají šrám kdesi uvnitř...
A děkuji těm, kteří vymysleli záložky, mám ji v nich.
» 10.02.2012 - 10:11
kdyby se ptal tak ho držím taky....
» 16.02.2012 - 08:26
Je krásná a tak bolí...ST**
» 04.03.2012 - 10:26
Smutné, ale úžasně opravdové čtení!!!
» 11.01.2013 - 08:39
Z krve a slz obutá do malejch botiček.. Hodně silné.
» 08.02.2013 - 14:53
Souhlasím s labutěnkou...***

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Dojem... | Následující: Noční rozjímání..

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.