Realita...
chvíle na dětské onkologii.. starší, jen si ji chci uchovat.. realita se mění, ten malý klučík svůj boj bohužel prohrál...
» autorka: zelená víla |
Klaun se na mě směje
má červený nos
očima se pousměje
je zde asi
skvost
Žlutě se to tady tváří
voní
vteřinou
i červený strop mě pozdraví
oči
snad mi prominou
Pohladím psa sedícího plyšově u dveří
zadívám se do očí
bez řas
s rouškou na puse
bojím se víc znát
I já roušku mám
najednou
jen oči mluví
statečností bezednou
Modře se na mě usmívá
malá holčička
měla bych snad utonout
či podat jí sklíčka
aby vyfotila mě
růžově?
Usednu k ní
pod rouškou se usmívá
prozradily
jí
oči
" Budeš tu se mnou?"
ptá se bez příkras
" Budu..."
chytá mě za ruku
a malý kluk se usadí
u mě
na klíně
V dlaních držím knihu
o pejskovi a kočičce
veršují pohádku o dortu
radost mají
nejvíce
...
Procházím se
tím jejich domovem
dotýkám se zdí
o sluníčko zavadím
toho mraku za ním
si nevšímám
Chytí mě za ruku
klučík
asi pět mu je
říká
" Pojď "
" něco ti ukážu , teto."
Má něžný stisk
jen jeho oči vidím
pod rouškou
opravdovosti
Představí mi maminku
a svůj domeček nad postelí
mi ukáže..
" Půjdeš se mnou dovnitř?"
Jdu,
sednu si a přikryji se peřinkou
tenkou jako
závěje
směje se s říká
" Tak, jak ti teto,
je??"
Postavím mu z kostek hrad
s okny
v sobě prosím o zázraky
usměji se
nad náznaky
" Teto??"
" Přijdeš zase?"
" Přijdu, Toníčku
namaluj mi zatím princeznu."
...
Pozdravím sestřičku
pak jen tiše posedím
když ke mně přisedne maminka
Toníka
" Mohu?? "
" Jistě.. podává mi ruku,
" Jsem Anna."
Vstávám ..
" Těší mě , jsem Eva. "
" Děkuji, že jste přišla i s dárky."
má jemné černé vlasy
oči havraní
řasami mluví
bolí mi to
ne víc
než jí
očima odpovídá
" Není zač "
" Je mu pět, jsme tu rok
střídavě
jsem unavená
Tonda, rád.."
Toník přiběhl i s Aničkou, Verčou a Adélkou
dávám jim plyšového psíka
a říkám
" Přijdu zas."
" A s živým."
" Fakt?"
" Fakt"
" I ty teto?"
I já...
...
Průsvitnou chvílí
majestátnosti příslibu
který mi
napověděl
Pojď s námi
tvořit
dny...
opravdově
...
má červený nos
očima se pousměje
je zde asi
skvost
Žlutě se to tady tváří
voní
vteřinou
i červený strop mě pozdraví
oči
snad mi prominou
Pohladím psa sedícího plyšově u dveří
zadívám se do očí
bez řas
s rouškou na puse
bojím se víc znát
I já roušku mám
najednou
jen oči mluví
statečností bezednou
Modře se na mě usmívá
malá holčička
měla bych snad utonout
či podat jí sklíčka
aby vyfotila mě
růžově?
Usednu k ní
pod rouškou se usmívá
prozradily
jí
oči
" Budeš tu se mnou?"
ptá se bez příkras
" Budu..."
chytá mě za ruku
a malý kluk se usadí
u mě
na klíně
V dlaních držím knihu
o pejskovi a kočičce
veršují pohádku o dortu
radost mají
nejvíce
...
Procházím se
tím jejich domovem
dotýkám se zdí
o sluníčko zavadím
toho mraku za ním
si nevšímám
Chytí mě za ruku
klučík
asi pět mu je
říká
" Pojď "
" něco ti ukážu , teto."
Má něžný stisk
jen jeho oči vidím
pod rouškou
opravdovosti
Představí mi maminku
a svůj domeček nad postelí
mi ukáže..
" Půjdeš se mnou dovnitř?"
Jdu,
sednu si a přikryji se peřinkou
tenkou jako
závěje
směje se s říká
" Tak, jak ti teto,
je??"
Postavím mu z kostek hrad
s okny
v sobě prosím o zázraky
usměji se
nad náznaky
" Teto??"
" Přijdeš zase?"
" Přijdu, Toníčku
namaluj mi zatím princeznu."
...
Pozdravím sestřičku
pak jen tiše posedím
když ke mně přisedne maminka
Toníka
" Mohu?? "
" Jistě.. podává mi ruku,
" Jsem Anna."
Vstávám ..
" Těší mě , jsem Eva. "
" Děkuji, že jste přišla i s dárky."
má jemné černé vlasy
oči havraní
řasami mluví
bolí mi to
ne víc
než jí
očima odpovídá
" Není zač "
" Je mu pět, jsme tu rok
střídavě
jsem unavená
Tonda, rád.."
Toník přiběhl i s Aničkou, Verčou a Adélkou
dávám jim plyšového psíka
a říkám
" Přijdu zas."
" A s živým."
" Fakt?"
" Fakt"
" I ty teto?"
I já...
...
Průsvitnou chvílí
majestátnosti příslibu
který mi
napověděl
Pojď s námi
tvořit
dny...
opravdově
...
Tipů: 39
» 08.02.12
» komentářů: 17
» čteno: 904(35)
» posláno: 0
» nahlásit
» 08.02.2012 - 23:06
Slzy mi kanou po tváři. Také jsem s dcerou nesl dárky do
DFN na onkologii...
DFN na onkologii...
» 09.02.2012 - 07:59
Brečím tu jak želva...moc dobře vím o čem píšeš,moc dobře Evi
jsou dny kdy proklínám boha za to,že musel nechat na světě tolik utrpení...a dětské oči mne provází i ve snu...
Jsi anděl na zemi a já zas půjdu taky na návštěvu..v dubnu a červeným nosem:-) protože chci ,aby se dětský oči zasmály...
St je málo
jsou dny kdy proklínám boha za to,že musel nechat na světě tolik utrpení...a dětské oči mne provází i ve snu...
Jsi anděl na zemi a já zas půjdu taky na návštěvu..v dubnu a červeným nosem:-) protože chci ,aby se dětský oči zasmály...
St je málo
» 09.02.2012 - 08:42
Tak hrozně mě to vzalo, že prosil jsem, aby verše již skončily, byly nekonečné a slzy mé oko bezděky zalily, již dlouho tak vlhké smutkem nebyly.
Klaním se až k zemi, před tebou a dětmi všemi.
ST +!!!
Klaním se až k zemi, před tebou a dětmi všemi.
ST +!!!
» 09.02.2012 - 23:32
1
Nevím, ale cosi mi říká, že jsem ji už četla, ale nic neztratila na své síle... jsem zdravotník a rozhodně ne zdeformovanej povoláním, vždycky mne takové osudy bolí a zanechají šrám kdesi uvnitř...
A děkuji těm, kteří vymysleli záložky, mám ji v nich.
A děkuji těm, kteří vymysleli záložky, mám ji v nich.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Dojem... | Následující: Noční rozjímání..