Dojem...

Před časem jsem seděla v čekárně u lékaře.
Seděla jsem , listovala jsem časopisy.

Otevřely se dveře a vešla "dáma". Dokonale oblečená, dokonale nalíčená, " dokonale" usměvavá.
Posadila se naproti mě a věděla o své poutavosti.

Mě zaujala svým velkolepým pohledem, který ve mně vyvolával spoustu zvláštních myšlenek.

Všechny jsme dělaly totéž, čekaly.

Otevřely se dveře a tiše přišla mladá slečna se psem. Všechny jsme na ni upřely své pohledy a zjistily jsme, že je slepá.
Zvedla jsem se, pozdravila jí a navedla ji k sedačce, posadily jsme se.

A čekaly dál.

Najednou se zvedla " dokonalá" paní, přistoupila k té mladé slečně a začala na ni křičet.
" Nemáte tu s tím psem co dělat!!! jsem alergická,....................................!!!!Běžte okamžitě pryč!!!

Překvapeně jsem se na „dámu“ dívala.
Praštila jsem do stolu ... lekla jsem se sama sebe a zakřičela jsem " DOST!!! "

Najednou klid, všechny přestaly listovat časopisy, všechny na nás vyslaly upřené pohledy.

Sestře jsem posléze nahlásila dva termíny přeobjednání.

Čekárnu za pohledu všech opouštěly dvě ženy a jeden pes.
Byl jediný, kdo měl radost.

Venku mi slečna " jen " řekla: " Snad příště se zadaří".
A odešla...

Stála jsem na chodníku a dívala se za ní. Viděla a vnímala jsem , jak tápe.
Tápala jsem i já.
Hledala jsem sama v sobě omluvu pro tu "dámu". Hledala jsem sama v sobě klid.

Když máme vše, oči, ruce, nohy, smysly,.. jsme za dámy.
Když nám něco málo chybí, jsme chudáci.Pro ty ostatní.
Když nám něco málo chybí a zároveň máme něco víc, štveme tím okolí.

Pro ty " dámy", co nemají respektu pro jiné, nikdy nebudete dámy, jen sbíráte odlesk od těch, kterým něco chybí, ale o to mají víc.

V duchu se sama sebe ptám, kam zmizela u " dokonalých" lidí lidskost??