Noční rozjímání..
.. to uvnitř je cenné.. a chvíle je nekonečná...
» autorka: zelená víla |
V plamínku svíčky
ohřívám své ruce
nepálí
prosvěcuje vše
tak lehce
stíny kouzlí
dechem plápolá
odrazy vrací mi
křehkostí
ne
trpce
...
lidé spí
sní
putují do krajin
nepoznaných
potkávají ty
které míjejí
...
sedím tu
se svíčkou
lehkým světlem
které dává
práce mi v rukou
těžkne
vnímám ten dar
nechodím městem
nejsem běžcem
nespaluji
žár
ve vosku utápím
štětce
maluji potají
na papír
cesty
přemosťuji je mosty
nepředjíždím
...
Ptala jsem se občas nemocných
nechodících
co by dělali
kdyby byli zdravý
v jeden den
Zacvičili by si
někdo by si dal
ke snídani loupáky s mlékem
pozvali by přátele na oběd
chodili by zahradami
plné květin a
stromů
poslouchali by ptáky
obdivovali květiny
povečeřeli by
kachnu
pak by šli
domů
" To je všechno?" ptala jsem se
" To je všechno."
Bylo to skromné
Všední
Zklamalo mě to
Čekala jsem lety balónem
moře
večeře s prezidentem
létání s tajfunem
cokoli co není
běžné
...
Došlo mi, že
v kráse není
omotané to
co bolí
Uvědomila si
že v málu je
podstata
...
když něco
nejde
není to
odplata
...
V plamínku svíčky
našla jsem odpovědi
i kousek sebe
nehledala jsem nic
našla jsem
víc
...
ohřívám své ruce
nepálí
prosvěcuje vše
tak lehce
stíny kouzlí
dechem plápolá
odrazy vrací mi
křehkostí
ne
trpce
...
lidé spí
sní
putují do krajin
nepoznaných
potkávají ty
které míjejí
...
sedím tu
se svíčkou
lehkým světlem
které dává
práce mi v rukou
těžkne
vnímám ten dar
nechodím městem
nejsem běžcem
nespaluji
žár
ve vosku utápím
štětce
maluji potají
na papír
cesty
přemosťuji je mosty
nepředjíždím
...
Ptala jsem se občas nemocných
nechodících
co by dělali
kdyby byli zdravý
v jeden den
Zacvičili by si
někdo by si dal
ke snídani loupáky s mlékem
pozvali by přátele na oběd
chodili by zahradami
plné květin a
stromů
poslouchali by ptáky
obdivovali květiny
povečeřeli by
kachnu
pak by šli
domů
" To je všechno?" ptala jsem se
" To je všechno."
Bylo to skromné
Všední
Zklamalo mě to
Čekala jsem lety balónem
moře
večeře s prezidentem
létání s tajfunem
cokoli co není
běžné
...
Došlo mi, že
v kráse není
omotané to
co bolí
Uvědomila si
že v málu je
podstata
...
když něco
nejde
není to
odplata
...
V plamínku svíčky
našla jsem odpovědi
i kousek sebe
nehledala jsem nic
našla jsem
víc
...
Tipů: 32
» 04.03.12
» komentářů: 18
» čteno: 775(29)
» posláno: 0
» nahlásit
» 04.03.2012 - 12:55
1 
***
hranice nejsou v pohybu těla, ale duše ...
možná jsou více svobodní než ti, kdož mají vše ... a přesto leckdy mnohem méně ...
vílo, můj velký obdiv ...k Tvému poslání a k tomu, jak nesmírně lidsky píšeš ...
***
hranice nejsou v pohybu těla, ale duše ...
možná jsou více svobodní než ti, kdož mají vše ... a přesto leckdy mnohem méně ...
vílo, můj velký obdiv ...k Tvému poslání a k tomu, jak nesmírně lidsky píšeš ...
***
» 04.03.2012 - 14:35
Paulmatthiole
Běžné věci si často neuvědomujeme... jsou natolik běžné, že si jejich nevšednost uvědomíme tehdy, když o ně přijdeme... ST.
» 15.03.2012 - 09:41
...
asi musí člověk dostat od života žďuchanec, aby pochopil, třebaže život dává někdy těch žďuchanců někomu až příliš...
krásná poezie !!!
asi musí člověk dostat od života žďuchanec, aby pochopil, třebaže život dává někdy těch žďuchanců někomu až příliš...
krásná poezie !!!
» 19.03.2012 - 09:14
1
jak prosté....mnohdy se pachtíme kdovíkam za fatamorgánami a přitom je máme za dveřmi...
» 28.03.2012 - 12:31
A proto si važme všech běžností života, které pro jejich samozřejmost mnohdy nevnímáme.
» 03.08.2012 - 22:37
Když něco nejde, není to odplata
Těžko se to změní, není to však utrpení
V radosti spočívá podstata, v snění
V každodenním dění
V ranním probuzení
V kráse duše
Její moudrosti
A pohlazení
...i té Tvé
Těžko se to změní, není to však utrpení
V radosti spočívá podstata, v snění
V každodenním dění
V ranním probuzení
V kráse duše
Její moudrosti
A pohlazení
...i té Tvé
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Realita... | Následující: Stínohra