Po smrti

Až konečně nadejde můj čas,
až uslyším zašeptat smrti hlas,
má duše odejde s radostí
tam do propasti věčnosti.
Co však uděláte s mým tělem?
Jistě zapláče, kdo byl mi přítelem,
však nepřítel nad mým skonem jistě zaplesá,
až zemřu, hoďte moje tělo do lesa,
ať poslouží jako potrava zvěři,
jen ti nejsilnější mohou přežít.
Proč by mělo v hrobě hnít?
Takhle lze jej dobře využít.
Nemusíte kvůli mně hrabat díru v zemi
a já bych to ocenila, věřte mi.
Snad ještě poslední přání mít smím,
až bude po všem, co jsem znala,
ať aspoň svým mrtvým masem nakrmím,
zvířata, která jsem vždy tolik milovala.