Noc

Nastal její čas, její hodina,
poslední sluneční paprsek zapadá,
zase nad dnem svoji vládu ukořistila
a temnotou celou zemi opřádá.

Noci, jsi nádherná, fascinuješ mě,
skrýváš ve svých tmách strach i žal,
zároveň probouzíš něco temného ve mně,
tajemná noci, kdopak ti dal tenhle dar?

Proč pod tvým černým závojem vše jinak vypadá?
Za každým rohem příšera číhá,
z malého pavouka je náhle nestvůra krvavá
a z tvojí temnoty se upír rudýma očima dívá?

V noci se zvláštní sny zdají,
co všechno asi tvé temnoty tají?
V rouše tvém se naše strachy probouzejí,
pod tvojí vládou stíny ožívají.

A každý zvuk, který slýcháme ve dne,
má v noci jiný tón,
v houkání sýčka, jež si na větev sedne,
slyšíme pohřební zvon.

Do své náruče ukryješ milence,
skryješ i vraždu zákeřnou,
to vše vidí jen oko měsíce
a tisíce hvězd nade mnou…

Někdo se tvých černých šatů bojí,
avšak já mezi ně nepatřím, temná paní,
doufám, že se dnem nikdy neprohraješ v boji,
zahaluj dál vše svými temnotami!