Splývání

Stíny si hrají se světlem na schovávanou
těla stromů prohýbají se a stárnou
jako tvá duše co otevřela jsem ji
skrze linku svých plných rtů
a po špičkách jsem se do ní vkradla
celou jsem ji prošla
a kroky mé a kroky tvé
spojily se v souznění
jsi vodopád
a já na té vodě pluju
divoce a pak něžně
jako lístky máty voní tvá kůže
po tvém úsměvu jsem žhavá
jsem zrnko písku na dunách
co držíš jej v dlaních
Jsem tvá
a přesto kdesi ztracená
v záři kosmu
v poli máků
tam mě zítra najdeš
schoulenou a nesmělou
jako klíček stonku
co chce v tobě vzkvést