Vítr z podzimu
převedeno z Literu.cz (2001)
» autor: Martin Kredba |
Vysvlékl jsem tisk z novinového papíru
oblékl si slova, vítr klepal špačky
vyhodil jsem staré známé do proutěného koše
vzlétl do oblak
chvěly se, až se z nich kouřilo
polykal jsem dým věrně jako pes
jsme lidé...ozývalo se z lidského rozhlasu
máme srdce, měkké - tvrdé
stačí si vybrat
sáhl jsem si na hruď, slyšel jsem celý svět
v panoramatickém záchvatu mávl jsem do prázdna
louskl klouby starým známým, to na rozloučenou
poslal mužský polibek pro ženské vzplanutí
tak trochu imitace mého ticha
a podzimní ulice zatáčela do věčností
oblékl si slova, vítr klepal špačky
vyhodil jsem staré známé do proutěného koše
vzlétl do oblak
chvěly se, až se z nich kouřilo
polykal jsem dým věrně jako pes
jsme lidé...ozývalo se z lidského rozhlasu
máme srdce, měkké - tvrdé
stačí si vybrat
sáhl jsem si na hruď, slyšel jsem celý svět
v panoramatickém záchvatu mávl jsem do prázdna
louskl klouby starým známým, to na rozloučenou
poslal mužský polibek pro ženské vzplanutí
tak trochu imitace mého ticha
a podzimní ulice zatáčela do věčností
Tipů: 22
» 03.02.12
» komentářů: 10
» čteno: 727(20)
» posláno: 0
» nahlásit
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Nemohu Ti to dát | Následující: Splývání