Jícen světa

Pod maskou v skrytu
v zanevřeném klidu
obraz Mony Lisy odpouští vinu
vlnobití z ruda odráží odlesky skal

odstraněná zář maje svou tvář
ohazuje snáž skutky jež nebyly
načernalá idea zvuky odhání, jež obryly
má ústa, mou tvář, odlesky mé neviny

tentýž kruh slovesností mělčiny
z uzavření z nouze ctnosti většiny
zrazeni výdrží budiž zkoseni
srpem odlehčeni zklámání mršiny

zdechliny mrazu posílení kazu
hmyzu otcovství srazu odchází
zalíbení nachází v ideálním obrazu
své matky

pověsivše lístky svolávaje vůdce
odtrhují pruty stvolů trpké jehly
jež zdá se a jak patří se má se
silná jevivšivše káže utrpení modly

světlo vida říkaje a chyba
má se posvětiv gondolu smutku
a možná třeba jednou odejde změna
zapomínaje na otroky