Výkřiky hluchých lamp

Touha z potřeby se klube nevěříc v církev
Odešlo víko tvořeno ze lží lakomých žab
A na vrchol dolezl člověk co plazí se po břiše
Jeho zrak, co dolů se kutálí vnímá, že to je jen začátek

Modrá krev naplňuje řečiště plic
bezbožně doufá řka, že je již mrtvá
Dohledy výkřiků slyš neboť mají jeden směr
Bezbožník odsávaje věnuje ze své prázdnoty

Hle a vida, že v tom co říká
trojúhelník souze
kouře pravdy
jenž se dívají na konec

V rytmu silných výdechů černých vln
ano zdá se jak šťasten je a pln
nicotno však obrací a polykaje zasévá
že kus od pravdy zdá se marný
však zanechá pohledu do očí lva

že prsten není hoden zkrocených hlav
běžící však na kulato poznají strach
vylpě srdce tlačíc ho pod bolehlav
nečekaného člověka kruhovitých snah