Hřímá

Hřímá, někde v dálce a já si dávám druhou sklenku vína,
myslím dnes nevím proč, jen na tebe.
Dalo se do deště a řeka je dnes krásně líná,
stejně jako já, opřel jsem hlavu do dlaní a díval se na nebe.

Do vína mi napršelo několik kapek deště,
přiložil jsem ke rtům, tu chladnou sklenku od vína.
To víno rudé, jak první letní třešně,
si díky dešti nemusím dolívat.

A tak mám víno naředěné deštěm,
co na tom, hlavně, že je co pít.
Stýskám si stýskám a nevím, jak dlouho ještě,
to bude trvat, než tě nechám odejít.