na území hrází...

z nezměrně rozžhavené oblohy
sálalo divoce slunce
do všech stran
se rozlévalo moře
vyšisovaného písku
co patrně nebyl
z tohoto světa
se vypínaly terakotové hory
lehce glazované modří
bez jediného zvuku
jsem stál uprostřed
té horoucí nelidské krajiny
a vyvolávalo to ve mně
podivně bohorovný pocit
jako bych se ocitl na planetě
kde nikdy nevyroste tráva
a mraky neví
co znamená červenající..

pomalu jsem se otočil
ona položila obnaženou paži
jako bílou anakondu
na zábradlí od schodiště
opískovaného hradu
a pohlédla na mne
jako královna Semiramis
ze stupňů babylónských
na kandidáta
co by mohl
ale i nemusel
vyhovovat jejímu vkusu
asi jako když zkoumáte
dvě poloviny
z nichž jedna je menší
i když logicky vzato
žádná z nich nemůže být menší
jinak by to nebyly poloviny
víte jak to myslím…

šikézně oblečená
v úžasné živočišné vůni
tak trochu nestydatě kouzelná
a pravila mi
prý toho hodně víte
co aby jste se pokusil
prodchnout mne nadšením
dlouho mi bylo odpíráno
pánské společnosti…

její hlas jakoby tryskal
z hlubin staletí
nevyzpytatelná jako oceán
takže nikdy nevíte
co máte pod kýlem
zda propast nebo mělčinu
dokud nespustíte olovnici…

hodně toho nevím o ničem
ale trochu vím prakticky o všem
bude mi potěšením Lagondis…