Pod imladrijskou hvězdou

Lord Elrond nenápadně pozoroval svoji snachu. Brzy ráno ji letmo zahlédl v imladrijských zahradách. Nemálo ho to překvapilo, neboť nečekal, že po noci, zvláště po první noci, s jeho synem bude mít na něco takového sílu. Teď využil situace a pečlivěji si ji prohlédl. Ve tváři byla trochu pobledlá a měla zarudlé oči. Jeho bystrý zrak dokonce odhalil na jejích lících i stopy slz. Bylo mu jí líto, ale rozhodně se do toho nehodlal nějak vměšovat. Koneckonců, bylo jen na nich dvou, aby se naučili spolu vycházet. I když poctivě přiznával, že ona, jako žena, je na tom o poznání hůře než Elrohir. Nikdo ale netvrdil, že život je peříčko, nebo snad ano? A čím dřív se ti dva porovnají, tím lépe pro všechny.
Markéta se smíšenými pocity sledovala pomalu se vzdalující skupinu jezdců. Jistě, naděje, že by jí některý z otcových mužů přispěchal na pomoc proti Elrohirovi, byla mizivá, ale přece jen … vždyť byli stejného rodu jako ona. Byli to lidé! Teď tady zůstala úplně sama. Uvězněná v manželství s Elfem, který ji už nyní nenáviděl. Musela si však popravdě přiznat, že kdyby to samé, co udělala jemu, provedla lidskému muži, tak ten by s ní nejspíš naložil mnohem přísněji. Dostala sice výprask, ale také ji za to mohl nechat zbičovat do krve. Jenže ona tak nějak pochybovala o tom, že by si její potrestání nechal ujít! Kdepak, její manžel měl rád hodně osobní přístup! Věděla, že není moudré ho provokovat, že by ho měla bez námitek poslouchat, čímž by si ušetřila mnoho nepříjemností, ale nedokázala to. Prostě nechtěla být jen bezduchou loutkou, která dělá jenom to, co se jí řekne, a nemá ani vlastní názor ani odvahu si za ním stát! Ale jak dlouho mi to vydrží? blesklo jí hlavou. Jak dlouho mu bude trvat, než mě bitím zlomí? Ne, to se nestane! přísahala sama sobě. To to raději skončím sama! Vlastní rukou!
Elrohir se náležitě ustrojil a rychle se vydal na nádvoří. Přece jen bylo zdvořilé, aby byl přítomen jejich odjezdu. Beze slova si stoupl vedle svého otce a vyčkal, až poslední kůň projede branou. Měl se k odchodu, když ho zastavil otcův hlas. „Nevypadá dobře, když se tvá žena ukazuje na veřejnosti s očima napuchlýma pláčem!“ Pokrčil rameny. „Na to si budete muset zvyknout!“ prohodil chladně s očima upřenýma na svoji choť.
Elrond se zachmuřil. „Tak to ne! Vaše neshody budou zůstávat ve vašich pokojích, jasné? Nechci, abyste je řešili přede všemi nebo aby jejich následky všichni viděli! Ty jsi dědic Imladris a ona její budoucí paní, tak se podle toho také budete oba chovat!“ Elrohir sebou trhl. „Mně to neříkej!“ procedil skrz zaťaté zuby. „A nyní mě omluv! Pojedu se trochu projet!“ Elrondovi bylo jasné, proč se jeho syn rozhodl pro projížďku. Svatební noc zřejmě neproběhla podle jeho přání …
Markéta si ihned všimla, že se na nádvoří objevil i její manžel. A rozhodně nevypadal spokojeně! Podle hněvivého pohledu, který na ni na okamžik upřel, soudě. Jako by jí tím připomínal drzost, se kterou ho nechala stát u sebe v ložnici a dokonce před služkou! Povzdechla si. V duchu se ptala sama sebe, co s ní asi udělá, jakmile se mu dostane na dosah. Na okamžik ji napadlo, že si ji ztrestá hned tady, ale zřejmě mu v tom zabránila přítomnost lorda Elronda. Aspoň si to domyslela, když je spatřila spolu hovořit. Bylo jí zřejmé, že ten hovor se určitě týkal jí. Docela se jí ulevilo, když její manžel odešel, aniž by se s ní pokoušel promluvit. Ale stále to neřešilo otázku, co má udělat ona? Znovu se uchýlit do zahrad? Nebo se vrátit do komnat a dát je trochu do pořádku? Hlavně by měla lépe schovat některé své věci. Pochybovala o tom, že by Elrohira potěšilo mužské oblečení, které si přivezla sebou. O lehkém meči ani nemluvě. Vždyť i jejímu vlastnímu otci z toho vstávaly vlasy na hlavě a neustále jí vytýkal neženskost jejích zájmů …
Elrond se po chvíli přemýšlení rozhodl a přistoupil ke své snaše. „Pojď se mnou! Musíme si pohovořit!“ Přestože to pronesl klidně, tak to byl jasný rozkaz, který nešlo neposlechnout. „Jak si přejete, lorde!“ Markéta ho poslušně následovala do jeho pracovny. Pokynul jí, ať se posadí, a sám se usadil za stolem. Mlčky si ji prohlížel. Neušlo mu, jak nepohodlně se jí sedělo. S uspokojením však zaznamenal, jak si dnes upravila vlasy. „Vidím, že sis mé ponaučení vzala k srdci!“ prohodil nezávazně. „Dal jste mi zcela jasně najevo, co mě čeká, když se budu vzpouzet vašim zvyklostem!“ připomenula mu jejich rozhovor krátce po svém příjezdu do Imladris. Pousmál se. „To ano! A řekl bych, že Elrohir ti to už i názorně ukázal, nebo se snad mýlím?“